Básne: Jiří Měsíc

Jiří Měsíc (*1985) študoval anglickú a americkú literatúru najprv na Ostravskej univerzite v Ostrave a potom na Univerzite Palackého v Olomouci pod vedením profesora Josefa Jařaba. Okrem tejto literatúry a kultúrnych štúdií anglicky hovoriacich krajín sa venuje tiež vplyvom stredovekej okcitánskej a andalúzskej literatúry na vývoj európskej milostnej lyriky. Výsledky svojho výskumu prezentoval na niekoľkých zahraničných univerzitách a publikoval ich v českých i zahraničných odborných periodikách. Do češtiny preložil práce Ariany Reines, Johna Passe a Gertrudy Steinovej a niekoľko operných libriet pre festival Ostarvské dni alebo Pražská jar. V roku 2014 mu vyšla kolekcia poézie Píseň zamilovaného Misogyna v ostravskom nakladateľstve Protimluv. V súčasnosti pôsobí na Katedre anglickej a americkej literatúry na Univerzite v Seville.


__

Netrpím tolik, abych si mohl dovolit přestat mluvit
Netrpím tolik, abych mohl začít opouštět
Netrpím tolik, abych mohl přestat nenávidět
Netrpím tolik, jak jsem si myslel


__

Takové ticho
je horší než jiná ticha
Takové ticho
je řeka bez hladiny
Takové ticho
je nebe bez hudby
Takové ticho
je hlas beze slov
Takové ticho
nezná ptáky na stromech
ani krev v těle
Takové ticho
nepotřebuje slunce během dne
Znám jej dobře
poznal jsem jej,
když jsem byl v břichu mé maminky
Takové ticho
se vyjevuje před hlasem
před prvním atomovým výbuchem

Takové ticho


__

nepřichází
ani noc
ani den
ležíš na posteli
a mrtví čekají
až si lehnou na tvé místo


__

Má kůže má v sobě krátery,
ze kterých se valí láva.

Chci se jen zbavit tohoto těla a rozumu,
které mě udržují ve věčné temnotě


__

Jsem na cestě noci
a chci ti umýt záda
neexistuje větší touha než tato


__

Hledám dokonalý tvar.
Spatřuji jej v pohybech a kráse ženy.
Opracovávám očima její tělo,
jako pak dlátem opracovávám text.

Na světě není tolik žen, jak by se mohlo zdát.
Většina z nich jsou převlečení muži.
Někteří tito muži, kterým narostla prsa,
si myslí, že jsou atraktivní.

Sedím na břehu řeky Guadalquivir
a čekám na ni.

Přichází ve formě písně.

Nevím, odkud se bere.

Mluví o smrti i o životě.

Její slova připomínají výšivku na ubruse.

Zbavuju se nejprve rozumu a pak těla,
aby se mi zjevila celá.


__

Tohle je život v exilu
ve vlastní zemi,
ze kterého tě nedostane
žádná žena ani kamarád.
Tady si netroufá mnoho,
břity krásy tě řežou a lomí
lomí stejně jako kámen.

Venku sráči bubnují své tóny,
Lidé se ztrácejí, když chtějí překročit most,
společnost je pak volá zpět skrze zpravodajství,
skrze univerzální tísňovou linku.
Lano, které používají je spletenec
drátů pod proudem.

Nikdy mi nevěřili,
že se dá dostat až sem,
kde se spojuje Luna se Solí.
Ale tady vůbec nejde o mě.
nemohu přestat zpívat,
když zrakem tančím
i po tvém hrobě.

Taková tíha…
Taková tíha…
Přesně taková tíha…
Tato tíha…


Měl bych tě jít hledat

Měl bych tě jít hledat
ale začíná pršet
Lidé nemilují lidi
lidé milují představy
Jsem doma
a doma je tma
Měl bych tě jít hledat
někde v labyrintu
Měl bych tě jít hledat
a přijmout vinu,
v této bouřce
Měl bych ji jít hledat

Nevím, jak vypadáš
vůbec nic nevím
nevím nic o tom, jak vypadáš
zapisuju jen nějaký kód
slyším, jak mi říkáš piš,
a tak to dělám
a nemůžu nemůžu
to zastavit
Pak se potřebuju s někým pomilovat,
abych utišil neklid
a tíhu…
Takovou tíhu…

Měl bych tě jít hledat


__

Jsi poslední biblická žena.
Vzala si mě k sobě domů a přikryla mě;
ráno jsi mi dala najíst.

V průběhu noci jsem cítil tvůj hbitý jazyk
a myslel na malé ptáčky,
jak poskakují z rána okolo kaluže

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s