Básne: Kateřina Lužná

Kateřina Lužná (*1983) sa narodila vo Frýdku Místku, ale túžba po svetle veľkomiest ju priviedla do Ostravy. Svoje básne a poviedky publikovala v časopisoch Host, Protimluv či Divoké víno. Český rozhlas uviedol jej minútovú hru Experti. Na webe zenskamonologika.cz priebežne zverejňuje divadelné monológy pre ženy a dievčatá, ktoré vydala aj ako elektronickú publikáciu. Miluje humornú absurditu Veľkej Británie, poéziu a češtinu vo všetkých podobách. Verí na hovorené, písané, tlačené i elektronické slová, divadelné dosky a nielen ženskú logiku.


zakletí

nastydle bílí krtci palcem podmalované řasy
fabrika na prohrané oči lahvově zelení hádci kouře z kanálů
obtáčí kotníky nic netušících kolemjdoucích
kroky jim váznou v provazcích dýmu
jeden po druhém zastavují jeden po druhém kamení
vůně hluboké suti vůně strojního mazu miluji tě
zkroucený dav čedičových soch dokud se všichni nepromění
nemůžu vyjít z podzemí

vitrína

vitrínu s cukrem
rozpáral pohled
nadýchnutá sladkost soustředěná tvář
ostrý muž jemné dezerty
jak se dali dohromady?

syrově bílá blondýna
na světlo výkladní skříňky
přilepená jen z druhé strany
je luxusní a tolik sama
ta sem patří

muž se teď plnou vahou své odpovědnosti
opřel do pracovního stolu
s pečlivě odměřeným rozmyslem
nedělá
vůbec
nic

kde všude cestou

rozkopnout dveře dříve než
v místnosti definitivně zacvaknou
poslední romské kastaněty

hudebník uklizen do rohu
svítí si na cestu
zeleným trsátkem

a básník zadrhávaným dechem
nakládá poezii na invalidní vozík
pro cestu britských ostrovů
tam domů do ciziny

chodba výstavní síně

na stěnách svítají surové keramické kachlíky
už postmoderna nebo ještě děti?
ze startu nekomplikované názvy
V akváriu Čaj nebo káva

najednou překvapení ač s cedulkou Tygr
nakreslený je tank
a dále absurdně zacyklené drama
Krychle v krychli

na konci chodby dokonce visí Život
dílo je abstraktní

neděle

olej se líně obtáčí
okolo lipového města řeka syčí
předevčírem si svlékla kůži
a dnes ho spolkne

zpod kůry neukázněné
škadrony básníků klovou
vrzavá echa nesoudného dne
prošvihnutého včera

bataliony mrtvých sluncí
pálí polibky doprostřed vlasů
většinu jich však stejně slíznou
dohladka zulíbané dlažební kostky

a na víku popelnice ze skla leží
miska a talíř
vypadá to že už i bílý králík
odhazuje zátěž

kresba

rozkreslím se ti na dlani uhlově očními linkami
tenčími než břitvy na konečcích prstů

a upíšu se inkoustem rozmažu jako tetování
dozadu až do poklidu v koutcích úst

pak už jen počkám kdoví jak dlouho
dokud se tužka důkladně nerozpije
až do poslední z kapilár
opravdu důkladně

taky mám žízeň

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s