Básne: Tomáš Jireček

Tomáš Jireček

Tomáš Jireček

Tomáš Jireček (*1985) je herec v divadelno-improvizačnej skupine Paleťáci. Ďalej je lektorom improvizácie v spoločnosti Improvision. Občas vystupuje na slam poetry. Jeho básne boli publikované v týchto periodikách a almanachoch: Tahy, Partonyma, Lžíčka v šuplíku, Chuťovky k pivu, Na dva východy, Průzory a ďalšie. Písal texty pre folkrockovú kapelu Zvrchudrát. V spolupráci s Lenkou Ondráčkovou a Petrom Drahošom vydal zbierku Hrdinové nebo srabi. S rovnomennou reláciou dva roky brázdil po celej Českej republike. Taktiež je možné stiahnuť si jeho denníkové zápisky z Istanbulu s názvom Řvát smíchy jako tur. Aktuálne pripravuje zbierku Polojasnění. Pôjde o počin, ktorý bude zaujímavé nielen vizuálne, ale napríklad aj hmatom alebo zvukom.


Je to v píči
Opustila mě
Malá je ještě malá
Takže není možný
Ji vidět bez ní
Chce po mně půl mega
Mega chlastám
Včera dvacet růží
A pár piv

A pak že nikdo
Nemá na růžích
Ustláno

Jak ses dneska měla?
Zeptal jsem se
Přestože mě to Zda mi dáš
Zajímalo daleko víc
Moc bych to nerozmazávala

Moc bych to nerozmazával
Byly poslední slova
Co jsem slyšel od táty
Pak dva dny chrčel
V obýváku na posteli
Třetího dne umřel
A už nevstal jako Ježíš

Ježíši!
Umírám touhou
U sebe na posteli
Chrčím ti do hlavy klíny
Že chtěl bych být tátou
Našich dětí a podobný slova
A dlaň ti rozmazávám po zádech

Tak jak ses dnes měla?

Někdy mám takový pocit
Marnosti a říkám si
Že je to všechno jen jako
Jinak to není snad ani možný
A že až se probudím
Budu andělem
Půjdu si zahrát
S Bohem třeba šachy
Nebo se půjdeme projít
Po hlavní nebeské třídě
A budeme se štengrovat
O to kdo má větší pravdu
– Těžko se vyhrává nad vševědoucím
Ale pro lásku Boží
Vyhrát mě snad jednou nechá –
A holkám budeme koukat po nohách
Já budu mít radost
A Bůh bude mít taky radost
Pod ten svůj bílej fous šibalsky
Zamumlá Pěkně jsem si to stvořil

Tak jsme se konečně potkali
Neutekl jsem Jak je mým zvykem
Na sociální sítě
Nebo na pivo
Nebo kamkoliv jinam
Stál jsem a čekal Co bude
Uprostřed fontány
V Klášterních zahradách
A ty vznešená V nádherných šatech
S bílou pletí a černým líčením
Šla jsi pomalinku ke mně
Ani jeden z nás neuhnul pohledem
Bosé nohy rozbily hladinu
Bylas tak blízko
Že jsem málem zase zdrhnul
Objalas mě
Bál jsem se Že v tobě zmizím
Zmizelas ty ve mně

Skákat po kamenech
Obejmout dva tři stromy
Mrštit velkým klackem tak
Aby se aspoň pětkrát odrazil
Od země
Neúspěšně
Za to se naučit zcela něco jiného
Nového
Protáhnout tělo až praskaj klouby
Jít schválně neznámou cestou
Setkat se se strachem
Vášnivě tvořit odpovědi
V plnosti právě dané energie
Opustit les

V mysli jsou vzpomínky
Na první dnešní tvůj úsměv
V mysli je obava z toho Že nebudu
Mít prachy na nájem
V mysli je zvuk pily Co se ozývá
Od sousedů
V mysli je hodnocení včerejšího
Rozhovoru Kdy jsem neuměl odejít
V mysli je vědomí toho Že sedíš
Vedle mne
V mysli je obava Že nemám dost času
Na dočtení kapitoly knihy
V mysli je bezvětří

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s