Texty: Petr Štengl

Petr Štengl

Petr Štengl

Petr Štengl (*1960, Praha) je básnik, prozaik a vydavateľ. V roku 2005 debutovala zbierkou Co říkal Zouplna, ktorá vyšla v rámci edície Stůl ako príloha časopisu Psí víno. O päť rokov neskôr vydal vo vlastnom nakladateľstve zbierku diskusných básní pod názvom  3+1 (2010, Petr Štengl). V roku 2012 mu nakladateľstvo JT’s vydalo knihu Spam aneb spojené kartáčovny, bleděmoderní králíček a velká lžíce. Zatiaľ jeho poslednou knižne vydanou publikáciou je To si vypiješ! (2014, Novela Bohemica). V rokoch 2006 až 2011 bol šéfredaktorom časopisu pre súčasnú poéziu Psí víno. Vyučil sa za tlačiara a touto profesiou sa doposiaľ živí, je šéfredaktorom nakladateľstva Petr Štengl, žije v Prahe.

Prečítajte si aj predchádzajúce texty, ktoré vyšli v našom magazíne: Petr Štengl: Technika přepínání kanálů.


LUXFERY

V koupelně
na záchodě
i v práci máme luxfery
a v nich jsou skryté obrazy
a ty obrazy jsou umění
nevím
jestli si těch obrazů v luxferech
někdy někdo všiml
doufám že jsem byl první
být první má něco do sebe
ale zase na druhou stranu
na to svět přijde příliš pozdě
než objeví
že jste byli první
vyfotil jsem obrazy v luxferách
a ukázal je Jirkovi Frantovi
vyjevilo se
že sice jde o UMĚNÍ
ale není to to správné UMĚNÍ
myslel jsem
že UMĚNÍ které vzniká jaksi mimoděk
je to jediné a správné UMĚNÍ
ale jak vidno – mýlil jsem se
to by pak mohl vidět UMĚNÍ
kde kdo a kde v čem
a to by v tom byl bordel
který by nezapadal do konceptu postmoderny
a to by teda takhle nešlo
nakonec kdo ví
co by tomu řekl Alain Badiou
nebo alespoň Michael Hauser
tak sedim na hajzlu
dívám se na umění
které nemá nárok
pak spláchnu
umeju si ruce
a jsem první


Max už přestal psát básně. A dělá dobře. Básní je moc. Všude je přebásněno. Taky začíná být trochu přelidněno. Delete. Delete macht frei. Kuchařky Vaříme s Láďou Hruškou, se prodalo už přes 350 000 výtisků. A zdaleka to ještě nekončí. Max by chtěl být jako Emil Hakl. Teda ne, že by chtěl vypadat jako Emil Hakl, což o to, oba vypadají celkem obstojně, ale Max by chtěl být slavný jako Emil Hakl. Hakl je příliš přeceňovaný, kdežto Max je nedoceněný. Proč je slavný on a ne já? ptá se právem Max. Max píše lépe, než Emil Hakl, o tom žádná. Tak proč, řekni mi, Bože, proč? Bůh mlčí. Max říká, že Woody Alen říká, že by nikdy nevstoupil do žádného spolku, do něhož berou takové lidi, jako je on. Max si podal přihlášku do Asociace spisovatelů. Neuznávaný, nebo nedoceněný autor, to je něco jako zneužitý, zprzněný autor. Jako by ho omrdala celá asociace spisovatelů.


Celý život trávil s lidmi, k nimž ho nepoutalo vůbec nic, vyjma pracovního procesu. Ptal se, zdali je to normální? Odpověď zněla: Ano.

Před ulehnutím se ptal, zda někde na světě existuje bytost, která je na tom stejně jako on a jestli na něho čeká? Taková, která má stejné zájmy jako on, například jestli na záchodě pozoruje dlaždičky a v jejich glazurovém melíru také vidí všelijaká zvířata a postavičky. Odpověď zněla: Ano.

Ptal se, jestli se s ní setká. Odpověď zněla: Ano.

Pak přišla kočka. Už přes čtrnáct dní teploty klesaly pod patnáct stupňů. Klendra příšerná. Večer se ozvalo škrábání na dveře. Co to může být? divili se. Šel otevřít. Stála na prahu, vzhlédla k němu a pak majestátně vkráčela dovnitř. Na první pohled bylo zřejmé, že je to divoká kočka. Pohladit se nenechala ani náhodou. Když šel spat, stočila se mu do klubíčka na prsou. Nesměl se jí však ani dotknout, podrbat ji v kožichu nebo tak něco. To ho hned rafla. Takhle strávili celou noc. Přemýšlel, co to má znamenat. Takovéhle kočky tráví život venku. Dost možná, říkal si, že by další mrazivou noc už nepřežila, tak se přišla ohřát. Ráno kočka zívla, seskočila na zem, šla ke dveřím a mňoukla, aby jí otevřel. Když se tak stalo, zmizela ve tmě. Ten den se konečně prudce oteplilo a sníh začal tát.

Odpověď zněla: Ne.


Česko (proboha, už jen ten idiotský název) je národ idiotů. Musím z toho však vyjmout: svoji rodinu, své přátelé, ty, kterých si vážím. Asi tak. Zhruba. O mně si klidně můžete myslet, že jsem idiot. Já si o vás myslím, to samé. Nemůžu také hovořit o jiných národech, protože žádné kloudně neznám. Pravděpodobnost je však vysoká, proto můžu směle prohlásit: Země je planetou idiotů.

Proč si to myslím? Protože jen idiot si nemůže nepřečíst moje Dílo. Jakmile si někdo přečte mé Dílo, přestává být idiotem. Dojde prozření. Tedy: Země je planetou idiotů, vyjma mojí rodiny, mých přátel, těch, kterých si vážím a těch, kteří si přečetli moje dílo. K nim se však určitě nedá přiřadit má rodina ani mí přátelé ani ti, jichž si vážím, poněvadž o nich píšu ve svém Díle, takže jsem jim ho raději nedával číst.


Milan píše v mailu, který rozesílá přátelům, že ho dojal dopis od studentů z Mexika. Milan potřebuje publikum, protože je performer. Performer bez publika je na nic. Performer bez publika je mrtvý performer.

Protože neumím anglicky, nechal jsem si dojemný dopis od mexických studentů přeložit překladačem: Pan Milan! Já ti nevím, ale myslím, že potřebujeme vaši pomoc v Mexiku, možná plakát nebo pár fotek. Byl bych opravdu vděčný, kdybyste mohl hodit trochu své síly naší cestě!
Polibky a objetí …. Miguel

Milan studentům poslal plakát, na kterém je Tockij s brýlemi a před ním Milanova ruka drží brýle téměř na vlas stejné jako brýle Trockého a pod tím vším je nápis: Co nosí brýle?

Já ti nevím, jestli Milan sudentům tímhle plakátem hodil trochu síly na jejich cestě. V Mexiku zuří drogová válka a studenti by především potřebovali plný vagon špičkových zbraní, neprůstřelných vest, oslepujících i útočných granátů, bazuk a pušek, které umějí střílet za roh včetně munice. Vědí mexičtí studenti, kdo byl Trockij? Studenti uprostřed drogové války bez zbraní a munice jsou mrtví studenti.


„Včera jsme měli peklo. Byli jsme s malym na obřízce. Musel jsem si na něj sednout, jak sebou mrskal a řval, aby mu ho mohla manželka namazat mastičkou.“

„Počkej, vy jste konvertovali k židovské víře?“

„Co to je konvertovali?“

„Ale nic. Budeš teď nosit jarmulku?

„Ne. Proč? Co to je jarmulka?“

„Tak proč jste malýho nechali obřezat?“

„Přeci kvůli tomu, aby si pořádně zašukal!“

„A to jako myslíš, že ty neobřezaný si pořádně nezašukaj?“

„No jasně, že ne. Malýmu jsme za to koupili MP3 přehrávač.“


* * *

Slušní lidé
se ve skutečnosti mezi sebou nezabíjí
Slušní lidé
se ve skutečnosti nechávají zabíjet psychopaty

To je úděl slušných lidí
Slušný člověk
má ve skutečnosti ze zabíjení hrůzu
Slušný člověk
přepne z krvavého akčního filmu na Nově
na dokument v ČT2
Slušný člověk ve skutečnosti odmítá násilí
Slušný člověk
se ve skutečnosti snaží být ohleduplný ke druhým
vcítit se do druhých
Slušný člověk
má pochopení a soucit se sociálně slabými
Slušný člověk
se snaží pomáhat druhým

To všechno dělá slušný člověk
do té doby
než se skutečně nasere


* * *

Japonci zabíjejí velryby
to se mi nelíbí
to se mi hrubě nelíbí
atomovku na Japonce!
ale co s tim nadělám?
koupim si v Lidlu
10 dkg vlašáku a dva rohliky
a ve svitu pouliční lampy
nadrásám angažovanou báseň
o tom
že Kanaďani jsou strejdomrdi
poněvadž zabíjejí tuleně
a já jsem šťastnej
že nemusim nic zabíjet
protože už to je všechno
předem zabitý


MASOVÝ HROB
může to vypadat jako budoucí bazén
protiatomový kryt
podzemní garáže
nebo prostě jen díra v zemi
za vesnicí
která se po deštích zaplní vodou
a rozmnoží se v ní pulci
za maloměstem
u březového remízku
na klučičí bunkr však příliš velká jáma
jako past na mamuta
past která se osvědčila
veřejně prospěšná práce
dotovaná EU

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s