iLeGaLiT MaG

Texty: Ondřej Zajac

Ondřej Zajac
Ondřej Zajac

Ondřej Zajac (*1982) vyštudoval bulharskú a srbskú filológiu na Filozofickej fakulte Univerzity Karlovej v Prahe. Prekladá zo slovanských jazykov, predovšetkým súčasnú bulharskú a poľskú poéziu. Bol redaktorom časopisu Psí víno a je redaktorom prekladov v nakladateľstve Petr Štengl. V roku 2009 vyšla v jeho preklade debutová zbierka Georgiho Gospodinova Lapidárium (Literární salon), o rok neskôr vyšla v rovnakom nakladateľstve jeho vlastná zbierka Pojmenovaná. V nakladateľstve Petr Štengl vydal príručku pre milovníkov kávy nazvanú Kafegrafie a tiež bibliofíliu Techniky a jiné verše, ďalšie preklady básní G. Gospodinova. V rovnakom nakladateľstve vyšla aj jeho zatiaľ posledná autorská kniha Pohádky o zvířátkách (a prasátkách zvláště). V nakladateľstve Větrné mlýny (2014) vydal prekladovú zbierku básní Ráno hráče karet bulharskej poetky Kristin Dimitrovej a v nakladateľstve Dauphin (2015) preklad zbierky poviedok Kalina Terzijského Máte někoho, kdo vás miluje?, vo svojom domovskom nakladateľstve Petr Štengl vydal preklad Antologie esesáckých básní Piotra Macierzyńského. Preklady publikoval v časopisoch Tvar, Psí víno, Plav, A2 a inde. Často publikuje na webe iliteratura.cz.


O slepičce nosnici

moje klícka je útulná
takovou neměl
ani svatej František
a ten si prej ten svůj kamrlík
uměl pěkně vyparádit

pár týdnů už se snažím
podestlat si podlahu
ale je nakloněná
takže všechno peří
který jsem si vyklovala
padá dolů a klouže
hezky za vajíčky

můj život je parádní
žiju si na svých
550 centimetrech čtverečních
což je víc jak jeden a
půlkrát víc než list knížky
kterou právě čteš – a kolik
se do ní vešlo dobrého

celý den nemusím nic dělat
jen sedím a koukám
občas si protáhnu křídla
nejdřív kousek levýho
a pak i pravýho a potom už
jenom snést vajíčko
skvělej život no fakt

občas mám pocit že
ti lidi tady mi závidí
jak se mám dobře
a nechtěj nic víc
než taky jenom sedět
a jíst a občas pustit
něco pod sebe
a jen ať mi závidí
to není jen tak
dobře se narodit
to se musí umět


O velrybě kterou omrzel život

myslím že mám depresi
ne takovou tu obyčejnou depinu
kterou má čas od času každá
dospívající velryba ale pořádnou
hlubokou smutnou táhlou depresi

vůbec nic mě nebaví
nechutná mi plankton
spánek mi nedodává žádnou sílu
dokonce ani skoky nad hladinu
už mě ani trochu netěší

a není tomu na vině ani láska
tedy skutečnost že mě jiná
velryba odmítla protože
na to jistě měla právo jelikož
já jsem velryba ošklivá
a neschopná a sama sobě
se nelíbím a taky bych
se odmítla kdybych
o sebe sama měla zájem

nebaví mě prostě nic
vůbec nic
nedokážu se ani přinutit
abych někam plavala s ostatníma
jen se prostě celé dny vleču oceánem
tam a zpátky a čekám na nějakou loď
ale ty prý loví hlavně hejna
a já se v hejnu necítím dobře

škoda že zvířecí svět nezná
pojem sebevraždy
na to nejsme dost vyvinutí
náš mozek a hlavně pud
sebezáchovy nám nedovolí
dobrovolně opustit tento svět
který je nejlepší ze všech možných

jsem se tak zamyslela
že jsem najednou už na mělčině
lidičky křičí někteří pláčou
asi se jim líbím omývají mě
je to hezké ale už se mi hůř dýchá
nejlepší den mého života


O šelmičce s kožíškem

je to moje území moje panství
vykračuju si dlouho trénovanou
chůzí krále a pána hlavu vzpřímenou
proklenutý hřbet a ocas nahoru
v lese nemám nepřítele
kterého bych se musel bát
jsem mohutný silný
nekompromisní lovec

spousta zvířat jenom sedí a mrzne
zatímco já mám nádhernou kožešinu
která nejenom že báječně hřeje
ale taky je maskovaná
takže se ke kořisti přiblížím
aniž by mě někdo zpozoroval

dneska ulovím čerstvé maso
vůně krve přiláká moji milovanou
a já jí složím kořist k předním tlapám
ať ví že ten nejlepší
chce jen a jenom ji

co se mi to zakouslo do tlapy
co to je za zvíře kde má tělo
kde hlavu jak s ním mám bojovat
tlapa je asi zlomená
ale kožíšek zůstal nepoškozený
můj řev se rozléhá okolím
a plaší spící les

po dvou dnech jsem skoro zmrzlý
ale bolest v tlapce už necítím
blíží se člověk má dobrácký výraz
ale nezdá se že by mě chtěl osvobodit

na co má tu hůl snad si nemyslí
že mě tím ubije moje hlava je tvrdá
něco v ní puká až po třicáté sedmé ráně
nevidím nic a už se ani
naslepo neoháním

teď už mě snad podřízne zdá se
ale jen mi nařezává kůži
a bere si můj kožíšek
už to skoro nebolí
pouze obnažené maso reaguje na ledový vzduch
můj kožich odchází
a na člověku
vypadá vážně přirozeně


O statečném pejskovi

jsem válečník
a jdu proti celý frazeologii
štěkám a koušu a rvu
a trhám a vláčím a krev stříká
a soupeř piští a ječí a fňuká a
slábne a padá a leží
a umírá a umírá a umírá

ale to jen v ringu
jinak jsem hodnej pejsek
nekoušu a vlastně
ani moc neštěkám
nechám se pohladit
olíznu ruku která mě krmí a drbe
a od dětí si nechám dělat všechno
co jim způsobí radost
děti mám vážně moc rád
nechám se tahat za uši za nohy
a dokonce i za svoji psí chloubu
taky mě můžou
píchat prstíkama do očí
a mlátit mě holí nebo kabelem
případně hokejkou
děti jsou děti
však to znáte
taky jste děti

ovšem o víkendu jsem gladiátor
se vším všudy
hodně jídla
jako by to bylo naposled
pak soupeř ring a pozdrav
pánovi morituri te salutant
žádný strašení žádná psycho válka
jen vyceněný zuby
a pak rychlý zakousnutí
a další a další a další

rány bolí míň
když po zápase čeká sladká odměna
a páníček moc dobře ví
jaký fenky mám rád a
že dvě najednou
mi opravdu žádný problémy nedělaj

mám 23 vítězství a všechny K.O.
a žádnou prohru


O prasnici

jsem královna tohohle vepřína
to já jsem nejplodnější ze všech holek
široko daleko
porodila jsem víc čuňat
než tady stačej porážet
a pro všechny jsem
měla jméno:

Petr a Pavel Tonda Hanka
Máňa Lucka Andula Ondra
Honza Jirka Tomáš Markéta
Olga Bětka Miloš Mirek
Jáchym Jonáš Marcela
Daniel Klára Vojta Lenka
Vítek Lada Karolína Lukáš
Radek Jitka Martin David
Standa Michal Jana Roman
Max Rosťa Ríša Vašek
Franta Květa Jarda Zdeněk

všechny jsem je přežila
ale to nevadí
určitě by to byli samí nevděčníci
který by se o mě ani nepostarali
a já jim přitom dávála svoje bolavý cecíky
kdykoli si zamanuli nedbala jsem na
bolest záněty infekce
a jen je krmila a krmila
aby se postavili na vlastní nohy
vylítli z hnízda (tuhle metaforu
jsem si půjčila od kamarádky)
a oni ani nenapíšou nezavolaj
jen zmizí zapomenou na mě
a pak si umřou a já už jsem

dávno zase březí a krmím
další generaci jejich brášků
a sestřiček a doufám
že ani z jedný nebude taky chovná
prasnice – vždyť která máma
by nechtěla pro svoje děcko
lepší život než má sama


O kuřátku

rostu a jsem den za dnem
větší silnější baculatější
mnohem mohutnější než kluci od vedle
hlas mám jak zvon
a mít tak zobáček
zpívalo bych
až by se klícky zelenaly

jsem velké a silné kuře
žádné kuřátko!
je mi už skoro čtyřicet dní
ale trápí mě skryté nemoci
proto ta antibiotika
vitamíny chápu
není nad prevenci
a bolí to určitě míň
než zastřižení křídel
nebo uštípnutí zobáku
sklony k sebepoškozování
jsou fakt svinstvo

jsem velkej kluk
ani nožky už mě neunesou
ale křídla mě podpírají
vážně dobře a plazit se
není žádná ostuda

ti velcí vždycky odcházejí
na lepší místo to je jasný
denně se modlím za konec
nebo aspoň za zobák abych
to skončil sám


Jak zabránit lidským mláďatům pít

mateřské mléko
začíná lidské samici téct
jen v přítomnosti mláděte
takže dobrý pastevec
mládě přistaví
a jakmile začne sát
ihned ho odežene

pokud dítě zemře
nebo se ho pastevci
rozhodnou sníst
stáhnou z něj kůži
vycpou ji slámou
a donesou k matce

promyšlenější způsob
spočívá v obtížnosti
či bolestivosti sání
muerští pastevci
uvážou kojenci kolem tváře
trnový věnec
nebo naostřené klacíky
Tuaregové propichují
tváře mláďat kolíky
takže se nemohou napít
a ještě poraní matku
osvědčenou metodou je také
uřezávání nosů
protože bolest z nezahojené rány
brání dětem v napití

lidská samice sice dává pouze
nepatrné množství mléka
ale to je plné živin
a při dobrém zpracování
může nahradit mléko prasnice

poslední dobou se díky
pokusům farmaceutických firem
daří významně zvýšit produkci
mateřského mléka žen

takže jeho cena bude i
nadále klesat čímž se
stane dostupné širokým
prasečím vrstvám


O prasátku které milovalo selátka

tenhle byt v Hodkovičkách
je vážně žůžo
před domem škola
hned za rohem školka
selátka různého věku
pobíhají všude kolem
a radostně chrochtají

pořídil jsem si malinkého človíčka
a tak ho často venčím
selátka mají lidičky ráda
pohladí si ho
ne ne pusinko nekouše neboj

učitelky už mě znaj
a vesele klapou kopýtky
když mě vidí
občas si nesměle uchrochtnou
jsem milé prasátko v nejlepších letech

jen si ho pohlaď
podrbej má to rád
nechceš bonbonek
ale jak cizí
vždyť se známe
máš krásnou sukýnku

chtěla bys hezké fotky
půjdeme spolu ke mně
udělám ti fotky
jaké ti budou ostatní selátka závidět
a ještě ti dám sladkosti
a hračky a i penízky

trošku se bojím
to je pravda
recidiva není žádná sranda
ale kdo by odolal
je jaro
a sukýnky okolo selecích
kejtiček jen vlajou
a já se vážně snažím ovládat

no jen pojď
u mě si můžeš hladit
človíčka až do alelůja


Publikované texty sú z knihy Pohádky o zvířátkách (a prasátkách zvláště).

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s