Básne: Svatava Antošová

PERFORMANCE
(5 básní z cyklu věnovanému básníkovi a performerovi Milanu Kozelkovi)

I.

Když tě prekarizují
není co řešit

Ve stínu mešit hrubneš
do vrásek
a jako opasek špinavý
od cé čtyřky
zadními dvířky protahuje se
k tobě na noc
den

Bledý rmen kvete pod billboardem
s logem banality
a finanční analytik outsourcuje
tvé sny o štěstí
Na levém zápěstí máš nový podpis
beznaděje
Krev se ti směje jako na laptopu
filmové slunce kdesi v Detroitu

Pánové z Deloittů zvou tě
na večeři a kladou divné otázky
A že prý bez masky
to tady nikdo nepřežije
A co…Poezie? řekneš
nesměle a marně
zatímco v proklatě dobré robotárně čekáš
že ti proklatě dobře taky zaplatí

V botách od Bati co se rozpadají
zkoušíš svůj život znovu nakopnout
Rex Stout se válí u postele
vedle studeného capuccina
a celá Čína schovaná je v tvých značkových tangách
z dávno prošlého bambusu
O havárii airbusu dozvídáš se od své noční můry
a ratingové agentury tě posílají
rovnou do pekel

Ze světel ramp jsou halogeny
rumunského tahače
a Donatella Versace zpitá bílým krabičákem
chce si s tebou zatančit

JUST DO IT! JUST DO IT!

Vzkáže ti tvůj prezident
a přidá pár hřejivých slov o dobývání renty
zatímco transparenty v rukou demonstrantů
označí za pouliční verzi spamu
Ve vaně plné aspartamu koupe se
Dick Cheyney s Donem Rumsfeldem
a kamera nad kvelbem
co právě vykrádáš ho
posílá jim k tomu tvoje 3D skeny

Na burzách padají ceny
a nikdo už nemá žádná aktiva
Dokonce i mocná teta Zentiva ruší
svůj ozdravný pobyt u moře
Jen v exekutorské komoře
nevědí co dřív…
Dáš si pár piv
na elektronickou sociální kartu
a na tvém nártu kovový obojek
červeně se rozbliká

Pošlou tě dělat hrobníka na psím hřbitově
a donutí tě zlidovět při poslechu
Evy a Vaška
Jenže pak nějaká smažka zahlídne
jak tajně pohřbíváš i lidi…
Začnou kolem tebe slídit neviditelní Apači
až nakřáplý hlas v tlampači tě vyzve
abys vyšel s rukama nad hlavou
Mlhavou noc proříznou záblesky
dvou výstřelů
a tvůj stín považovaný za přelud
otevře znovu čistý nepopsaný sešit

Když tě prekarizují
není co řešit…

II.

Ulicemi Teplic jde muž
v maskáčové burce
Pomalým krokem skenuje dlažbu
sofistikovaně mhouří oči
vzdálenostem propůjčuje chladnou netečnost

Na rohu před prázdnou pizzérií se zastaví
a porovnává se s odrazem ve skle
Zevnitř ho prohmatává unavený zrak servírky
zvenku bezpečnostní kamera

Je konec června

Stromy vykrývají údery slunce
Ptáci se houpou v pavučinách

Zbabělost povýšená na princip
drží polední klid
Polední klid zachovává zdání hodnot
Hodnoty kolabují bez naděje na záchranu

Muž spokojen se svým zevnějškem
pokračuje kolem rozpálených domů
Vyhýbá se zornému úhlu satelitu
nad ruskou vilovou čtvrtí
Kontroluje souřadnice

Chybný výpočet by jej diskvalifikoval
sebemenší odchylka vykastrovala

Prochází městským parkem
rozdává letáky a hovězí krví kreslí na asfalt
ničemu nepodobné obrazce

Performeři z Emirátů na kolečkových bruslích
jej sledují nejistými pohledy
Vietnamští rogalisté přistávají
raději o kus dál
Romové tuší podraz

Jediní bezdomovci chápou oč jde
a zajímají se o možnost alternace

Nehybné dusno prořezává zvuk policejních houkaček
Ve vzduchu vibrují skrytá očekávání

III.

Když ministerstvo školství vyhlašuje tendr
na tvou převýchovu
a sovu coby symbol moudrosti
předhazuje pytlákům
i vědomostní trůn
o který se dělí CERMAT s testy PISA
najednou se kymácí

Jako slimáci lezou do tvé hlavy
školní inspektoři
Oči jim hoří temným plamenem
a za jménem na vizitce
šklebí se stydce
jejich politická příslušnost

Lebeční kost ti praská marným vzdorem
a mozek pod náporem otázek
už reagovat odmítá
Cesta tvé mysli je rozbitá
a nikde žádný ukazatel
Jen vycpaný datel s tváří Konrada Liesmanna
drží bdělou stráž
Zastíráš rozpaky a nejistotu
a jako v opuštěném squattu zkoušíš najít
mezi inspektory aspoň jeden nedopalek
intelektu…

Na trajektu akademických svobod
Martin C. Putna svádí bitvu o další směr plavby
zatímco elita národa organizuje dražby idejí
a zásad
Oháňky z prasat zdobí nablýskané rektoráty
a překřížené hnáty z prezidentské vlajky
stékají do každého bytu
Ukryti za záclonou sledujeme promovanou obezitu
jak neúčastně kyne na pozdrav

Z plzeňských práv jdou jí naproti chamtivost
a nedůvěra
Drží se za ruce a jakoby to bylo včera
nastavují místo tváří zakoupené tituly
Pod němou cedulí arogance
leží jako břitva nedočkavý sprej
Zvedni ho a pročmárej se krví příští noci
k pravoúhlým výsledkům
v kapse roznětku a lístek růže…

Tvá kůže spečená v acryl
a Kryl zadrhnutý v policejním přehrávači
jako dva udavači dosvědčí pak sílu výbuchu
Ze vzduchu budou pršet matematické vzorce
lidských příběhů
a na břehu řeky mezi rybími skelety
uvelebí se kus ohořelé labutě
Pocit lepkavé příchutě stane se trvalým
a nepříjemným jako kastrace
A smluvní plagiátoři t. č. bez práce
zažádají drze o podporu

Kdesi na veřejném fóru vypískají Jana Těsnohlídka ml.
když zkusí připomenout tvůj revoluční odkaz
a Český rozhlas odmítne odvysílat
dávno připravený nekrolog
Jen Ulrice Meinhofové se podaří založit blog
kam lze přispívat i ze záhrobí
a ze kterého jako skoby budou trčet
rasistické diskuze
Infuze v žilách tvých epigonů popraskají
předstíraným žalem
kritička Eva Klíčová na tvou počest
usmíří se s básníkem Petrem Králem
na barbecue v márnici
a Plastici tě přijmou in memoriam
za čestného člena…

Ale teď hnědá a nasládlá pěna dní
stéká po zdech univerzit
a všechny menzy zvou tě na nealko pivo
s citrusem
Napříč kampusem vystřeluje laserová reklama
svatého otce Burger Kinga
Jako egyptská sfinga ze záhonu macešek
nehybným okem sleduje tě kamera
když za šera překříží ti cestu Imanuel Kant

Jde odmítnout grant
a žádná evaluace ho nezajímá
Na ostrahu hřímá latinsky
ať uhne z cesty nebo střelí
A celý od inkoustu vytahuje z kapsy
starožitnou pistoli
Za ním se belhá o holi
shrbený stín Vzdělanosti
a neví kudy dál
Sál auly zeje prázdnotou
Jenom ty stojíš ve dveřích a znaveně se ptáš
na vítězství ducha nad hmotou

IV.

Před kostelem sv. Bartholomea
sedí vietnamský buddhista
Chvíli vykazuje strnulou pozici
v níž zkouší splynout s geometrií místa
Chvíli zuřivě gestikuluje

Pak pomalu vstane
přenese váhu celého těla
na levou nohu
a pravou dlaní se přetlačuje
s někým neviditelným

Je konec září

Vzduchem se míhají poslední opálené stíny
schody obarvuje první spadané listí
Prostor mezi kostelem a nebem
zeje jako v kteroukoli jinou roční dobu
odmítavou prázdnotou

Vietnamský buddhista
přenese váhu celého těla
na pravou nohu
a levou dlaní se přetlačuje
s někým neviditelným

Když přetlačovaná skončí
rozhodí paže
a třikrát se ukloní

O kus dál opřen o rezivějící zábradlí
stojí muž v maskáčové burce
a nechápavě ho pozoruje

„Čemu se klaníš?“ ptá se.
„Tam být energie,“ odpoví Vietnamec
a ukáže vzhůru.
„Nic tam není,“ řekne muž. „Prodali ji.“
„Energie nejít prodat,“ zazubí se Vietnamec.
„Všechno jít prodat,“ oponuje muž. „I energie.“
„Tahle ne,“ nevzdává to Vietnamec.
„Tahle taky, věř mi,“ naléhá muž. „Střelili ji
a místo oltáře dali výčepní pult
U-rampu pro skejťáky a hajzly se spoustou zrcadel.
Otevřeno je akorát na Den upálení mistra Jana Husa
a na Silvestra.“
„Energie nejít prodat…,“ opakuje zamyšleně Vietnamec
a dál se věnuje svému obřadu.

VII.

Když milostnost se vytrácí
a jediné co zbývá
je strach z citu
a o ulitu se ti marně snaží otřít
čísi dlaň
jako proud řeky Potudaň mineš ji
a vyčkáváš

Kdesi uvnitř pustá pláž
sycená lhostejností
loupe ti z kostí kousky života
V zrcadle nic – jen prázdnota
a na vzdálenost doteku
odpudivý chlad

Chce se ti umírat
a díra v náruči se tomu diví
Přivítat ráno není s kým
V nonstopu Aladdin rudě bliká
zaseknutý automat
Ostnatý drát jako by čouhal
z každého vypitého piva
a minulost
už zase podmanivá
odhrnuje šedou mlhu v ulicích

Střih!

Venku je slunce
a jak tak rozlamuje pečeť rosy
zastoupí ti cestu kdosi s transparentem
na kterém se chvěje nápis: REVOLUCE!
Jeho ruce tečou na oblaka
jako by tě chtěly zlákat k modlitbě za nový
lepší svět
Koušeš si ret
a plný rozpaků a nejistoty
pozoruješ špičku svojí boty
jako kdysi Burroughs
když byl sjetý heroinem

S Adornem šel bys
kam by chtěl
ale tenhle tě jenom obestřel vyčpělostí
krvavého hesla
a přeslazenou rétorikou volebního kandidáta
co umí z bláta modelovat budoucnost
sám jakékoliv budoucnosti prost
Holubi sedají ti na ramena
a žena co jde kolem
pomalu otáčí tvým směrem hlavu –
Najednou se zarazí
a bez pozdravu pověsí ti na tvář
nechápavý úšklebek
Ach ano
chutnala tenkrát jako crack
a do zrzavých vlasů vplétala si motýly
Bývals jí opilý a chtěls ji zas a znova
Chovat ses vůbec neuměl
a básně cos jí nosil odmítala číst

Teď píše sama co list
to literární cena
Je velmi oblíbena a jezdí za to po světě
Na Krétě oslnila svým obdivem k antice
o Picassově Guernice rozhovořila se
ve španělské televizi…

Díváš se za ní jak mizí za zdmi
stipendijní vily
na košili logo svého sponzora
zatímco z nedalekého tábora pro uprchlíky
ostře páchnou výkaly
Díváš se za ní a nemotorný a ospalý
najednou připadá ti každý tvůj verš
v tom těžkém imigrantském tichu

A Poezie
víc než kdy jindy drží za ruku pýchu
a ctižádost jí brousí metafory
do výherní podoby
Víc než kdy jindy ze zloby tká si usměvavý šat
a hlad po úspěchu sytí mainstreamovou kázní
Víc než kdy jindy netrpělivě čeká
až odněkud zazní že je nesmrtelná

Jako skelná vata řeže tě to na plicích

Nemůžeš dýchat
ale přesto v sobě najdeš smích…

A potom mluvíš už jen o mlčení
– jeho chvění prostoupí ti do těla
A poslední báseň nesmělá a uhýbavá
jako tvoje slova
běží se nejdřív napudrovat
než ukáže svou tvář


Svatava Antošová, zdroj: itvar.cz

Svatava Antošová, zdroj: itvar.cz

Básne prevzaté zo stránky Skupiny XXVI. s povolením autorky.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s