iLeGaLiT MaG

Texty: Tomáš Míka

Půl

Půlku všeho ti dám
půl lahve vína
půl polibku
polovinou svých rtů
půl toho cos chtěla
půl toho co já

Půl království s půlkou hypotéky
svou drahou polovičku k tomu
a polovinu svých dětí
půl duše si urvu od úst
hodím na talíř
s napůl snězeným polotovarem lásky

V poloutmě polousvětle
přiblížím se a vzdálím
v poledne o půlnoci
si polovinou oka
vezmu od tebe vše
polovinou své dlaně

Hubneme s láskou

Hubneme s láskou
těžkneme depresemi
čekáním na telefon
na zprávu
čím méně zpráv tím víc přibíráme na váze
vznášíme se a přestáváme jíst
když zprávy chodí
jásáme
a hubneme s láskou

Základní kurz japonštiny

On jí ji
ona jeho jí
Jí mu ho
on jí ji jí
ona jemu ho jí
on jí jí ji
jak ona jí
ho hojí
i on ji hojí
jak on ji jí

°
prezervativ letí do rozpálených kamen
a za ním
do pasti chycená myš
v studeném kamení v trouchnivém dřevě
chvějí se dvě nahá lidská těla
na nohou ponožky
a špína všude vůkol
tolik se chtějí ta srdce v nich
ta jediná jsou tak mrazivě čistá jak za oknem sníh
tolik se chvějí
poslední oka mžik

Zobrazení detailu zůstatku

Hezké narozeniny
popřeje mu účet u Komerční banky
kde má v tuto chvíli naspořeno
5 korun a 86 haléřů
a naopak kontokorentu dluží
29 tisíc 994 korun a haléřů 14
Složenky vlají z korkové nástěnečky
na zdi pracovny
kde se již kolikátý den fláká
Dluhy u kamarádů a České správy sociálního zabezpečení
dosahují dalších desítek tisíc
On ale má kurvafix lásku!
To přece každý nemá, ne?
Může být na sebe hrdý!
Je příčinou hysterických záchvatů –
to je snad jistý druh úspěchu u chlapa kterému je dnes na chlup devětačtyřicet
a nedávno se mu narodil vnuk

Ideální chvíle začít znovu
s jinou ženou
v jiném městě
na všechno a na všechny se vysrat
a do půl roku si hodit mašli

Stručné dějiny ruční práce

Zvědavost slast zvědavost
Renatka od sousedů tma
nad postelí tisíce kapesníků
nenávist k sobě tresty
přemáhání noční zjevení
těhotné ruštinářky pocit
viny přistižen při akci
se sprchou mlčícími rodiči
trapnost skvrny beďary
zdánlivé vysvobození pozdě
manželství rutina nevěra
návrat ke staré
dobré ruční práci

°

Led k ledu hovoří mlčením
a přece někde uvnitř něco se hýbe
rozlišit co
anebo se tím nezabývat
Ti dva už nehovoří vůbec
spolu
noc jako těžká záclona
Dívají se každý jinam
jako magnety přitlačené k sobě opačnými póly
Stačilo by
kdyby se jeden z nich otočil
ale točí se vždycky zároveň oba
nikdy se nesetkají
jen jednou
kdysi
dávno
Co to jen tenkrát bylo?
Co je to teď?
Nemluví spolu jinak než mlčením
a nevyřčené mezi nimi
je stále víc vzdaluje
Možná hrdost je tím magnetem
který se obrací zády k jeho stáří

Podpaždí jejich hrobů byla na poslední cestu
důkladně vykropena parfémem

Píseň o joggování

Kdo jogguje, kdo běhá, vydrží vydrží víc
hmmm hmmm,
vydrží víc

Vydrží v posteli víc, kdo běhá
vydrží rány pěstí
vydrží šikanu v práci, kdo běhá
vydrží šikanu od manželky
vydrží vydrží víc
víc vydrží víc

Vydrží típnutý žváro o zápěstí
vydrží rány palicí
vydrží pořezaný břicho i piercing v nose

Kdo běhá
kdo jogguje
vydrží vydrží víc

Oh yeah!

°

Poddat se závisti je jako sám si lehat do hlíny
dávat buňkám svého těla rozchod
vyvěsit bílou vlajku vlasů

Procházka městem

Vyjít si na procházku městem v půl čtvrté ráno? Ano. K tomu je leden, nijak zvlášť mrazivý, spíše taková vlezlá zima, na chodnících zbytky rozbředlého sněhu, černé siluety domů vtahuje do ulic světlo zářivek. Opuštěností je prosycen vzduch, stísněnost sálá i z otevřených prostranství. Člověk má pocit, že je už po smrti, že kráčí peklem. K tomu drží za ruku svou chorou ženu, která se ho neustále podezíravě vyptává.
„A tenhle dům, co je v něm?“
Je třeba jí lhát. Vymýšlet si nepředstavitelné věci.
„V tomhle domě je obyčejná hospoda, miláčku. Tam jsem častokrát chodil s kamarády na pivo.“
Žena není spokojena s odpovědí. Křečovitě svírá jeho ruku, mračí se a pokračuje v otázkách.
„A tamten dům? Co je v něm?“
„Tam je, lásko má jediná, akvaristika. Tam jsem chodil kupovat rybičky, víš? Skaláry, paví očka, xifofóry… A také potravu pro ně. Nítěnky, suché krmení. Jednou jsem tam pořídil velice lacino i malou čističku vody.“
Za těmito skelnými okny, za těmito zdmi barvy plesnivého tvarohu by člověk nic takového netušil. Nevěděl by, že tam s přáteli ošetřovali dívku, která se narodila jako mrzáček. S chlupatým opičím ocasem, malou psí hlavou, velkou psí věrností a zkrouceným tělem plným boulí a prohlubní.
Ženino podezření nebylo liché, ale já neprozradím, co jsme tam s přáteli dělali. Ať si myslí to nejhorší, že jsme se opíjeli, brali drogy, kupovali si sex s nezletilými, nechali si dovážet z márnice mrtvoly a pak se s nimi veselili. Jen ať si to myslí, ale nikdy, nikdy neřeknu nikomu nic o chromém tvoru, kterému jsme zpříjemňovali život, dokud trval.
A tak kráčeli ti dva městem jako vystřiženým nůžkami smrti z papíru života a na žádnou otázku nebyla dána pravdivá odpověď.


Publikované texty sú z pripravovanej zbierky Textové zprávy.


Tomáš Míka (*1959) je básnik, prozaik a prekladateľ. Debutoval zbierkou básní Nucený výsek (Argo, 2003). Publikuje časopisecky (Tvar, Orientace (LN), Salón Práva, Intelektuál, Souvislosti, H_aluze, Weles, Psí víno). Prekladá z angličtiny (James Hogg – Vyznání ospravedlněného hříšníka, John Bunyan – Poutníkova cesta, Samuel Beckett – Tso, Jack Black – Nemáte šanci a ďalšie). V septembri 2005 mu vyšla kniha poviedok Und (Argo). V decembri 2007 vydal básnickú zbierku Deník rychlého člověka (Argo). Žije v Prahe.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s