Básne: Milan Hrabal

Bledá

a než se slunce probořilo
do nachu
zase jsem tě spatřil

za muší křidélka
za nekonečnou dráhu letu
za oschlé bledule

do vázy jsem tě chtěl
ale těsně před početím
uhnulas

do bledé tmy
o které se mi zdá od počátku:
ležím v dětské postýlce

chráněn jen řídkou sítí
ptám se: kdo je smrt?
a kdo já?

táto? Mámo?
musím shořet jako vy?
a ty? bledá?

nenarozená…

Řídká

zteřela
jako hudba na starých deskách

neptejte se na ni
prach ve vráskách

silikon v duši

jen já o ní musím
nemlčet

jen já jsem odsouzen
chodit uličkami

zvuků
jimž lidi umřeli

a zbývám jim jen

za praskot prachu
pod jehlou

měním drogy
jako ponožky

v městě er
rožním kuřata

v hodinkách
lovím hejna
modrých ryb

zavírám vrátka
stmívání nezastavím

ryby
už ani slovo…

. . .

Pusť ji
to úzkost létá               uvnitř
květin otevírá se
            okno
sklo
do kterého naráží
                     jako hmyz
v náhlém poryvu léta

                     podél řídkého dýmu
            dopouští se letu
jako kdyby šlo o nevěru
                                      pusť ji
pro ni jsou večery tak temné
            a rána přesvětlená
až k bolesti

víc
než můžeš unést
            ty která věříš hudbě
ty se stroužky česneku
v uších
                     neléčí tě Bůh
ale láska
tak ji neopouštěj
                     jen pusť
snadný je pohyb
                     otočit klikou
                                      nadzvednout

a dýchat
lehce jako muší křídla
            jimž daruješ volnost
                     byť by jí byl mráz

sežehnutý
květy kopřiv

 

* * *

Pod strání v koni
ohrada
strach skočit:
jedna z cest

Na stráni muž
strach ze strachu
skončit
žmoulá
stesk

Ten tam je
zde on
a na stromech
liché plody

Provazům narostlé:
větve se sklání
zda krev je z ruměnce
a vody

Zda pláčem houstne
Zem vzdálená
vysoko stopy
radši nevidět

Na stráni v koni:
let

Tam kam jedou vlaky

Vkročí zpět
do stejného já:
řeka

Kde břeh odbíjí
má paměť
ticho
už nepoznávám

Jen ručičky škubou
stejným směrem

Obydlí hovězí
pach krav
a louky beze dne

Tam
za školou
v polích betonu
za okny vdov

Vrací se vlaky
v nichž nesedím


Milan Hrabal, autor foto: Perohanych

Milan Hrabal (*1954, Varnsdorf) je básnik, publicista, prekladateľ a editor. Pôsobil v redakciách niekoľkých časopisov, viedol poetické štúdio Doteky. Spoluorganizuje literárnu súťaž pre deti i dospelých vo Varnsdorfe. Je členom niekoľkých literárnych organizácií, o. i. Českého centra medzinárodného PEN klubu a Obce českých spisovateľov. Píše poéziu a prózu. Knižne vydal 11 zbierok poézie, zbierku poviedok a knižku pre deti. CD s nahrávkou scénického prevedenia jeho básní Erotikon vydalo štúdio Agadir. Jeho zatiaľ poesledná básnická knižka, cyklus básní Cestou bolesti a víry (2010), bola preložená do lužickej srbčiny, lotyštiny, nemčiny a angličtiny. Ukážky z jeho tvorby boli preložené tiež do bulharčiny, maďarčiny, poľštiny, ukrajinčiny a srbčiny. Svoje preklady predovšetkým z lužickej srbštiny publikuje časopisecky i knižne, vydal o. i. antológiu najmladšej lužickosrbskej poézie Na druhé straně slunce (1998), antológiu súčasnej lužickosrbskej poézie Jazyk, jímž porozumíš větru (2007), výber z poézie Benedikta Dyrlicha Naléhavá poezie (2013) a rozprávku Lubiny Šěnec-Veljkovičovej Kuřátko v lese (2012). Ďalej vydal knihu Hanka Krawcec – Výtvarné dílo (2011). Ako editor sa podieľal na niekoľkých desiatkach publikácií. Žije vo Varnsdorfe a pracuje v tamojšej mestskej knižnici.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s