iLeGaLiT MaG

Básne: Marek Torčík

**

dnes
jsi vytrhla poslední vlas
který mu zbyl

cítím to
jako když připálíš štěstí
to zapadne za sporák
a shoří

“je mi to líto”

 

**

tohle je realita
křik racků na vylidněných plážích
the ocean shifts the moon
sklobeton povalených věží

ztrácím se ve svým životě ale
v cizích městech se ještě pořád vyznám
v některých se zvedají domy o osm stop
je to jako nahlídnout do kalhot roztáhnout nohy

ze staten island kde mi grafity připomíná
loď svírám pěsti znovu
vidím se v davu na přechodech at the same moment tebe

za další den zpět mimo realitu


I.       jsem

opilec čmárající po zdech
statutárního města Přerov
veliký strukturní vzorec
primárního alkoholu
co pěkně řetízkuje na dně
vlhkého snu chlapců

jejichž rodiče
odtekli bokem škváry města
(prej někam do prdele)

o pohlavích žen i mužů


II.       jsem

živý atomy,
tělo z kostí, masa.
i moje duše
dýchá čas a jí
svý myšlenky.
docela jako ostatní.
ráno vstanu,
vymočím se,
vyčistím zuby.

pak to uvidím,
páteř uvnitř zákona:

i jsem jen slovo

 

**

škrábu věty ze své hlavy
jako vlasy padají na papír
a tvoří slova
věty

penicilin
doxycyklin
seberu tabletu
– spolknu. čas
je jako uzavřená kapitola
dalšího měsíce
rozvařená břečka
flek na parapetu

ve všech tvářích které mám
i ne
je on. vracím se tam a zpět
koliduju s chromozem x
i y

 

**

12 bílejch racků
na kamení cape may
je 13:35
zůstal jsem hledět
na ty pitomý věci který
si amerika tak moc užívá
popelavý poutače koka koly
zamotaný cesty
střeva
krysy na silnici

kousek za broadwayí je
ulice popadanejch ptáků
co vrazí za letu do skla
spadnou mrtví dolů

dláždění ulice jako minulá
neděle v čechách

 

**

zrezivělá krev prolívaná hlavou
něha
lehá vedle tebe chceš
anebo ne
přivíráš prsty do ledniček
kousavý mráz na konci palce

jak xeroxová kopie všech lásek
a sténání co trčí ven
úplně jako výhonky bambusů
v hladovějící Číně
kde mi skomíráš skrz zeď
skrz moje tělo

vzbudil jsem se shrbený
celý pokrytý nahotou
amazonských domorodců
zapatlaný něhou
co ji buď chceš
anebo ne

 

zrcadlení

tak hundred miles away
zatím co ještě není
a dost možná nebude
jít nikým neviděna/
    nikým neviděn

jen šedé davy na pomezí
odlesků a světel
vitrín na České
               i na Úvoze


Marek Torčík, zdroj foto: revuepulsy.cz

Marek Torčík (*1993) žije v Brne, kde na Filozofickej fakulte Masarykovej univezity študuje anglickú filológiu. V rámci 43. ročníka Literárnej súťaže Františka Halasa získal zvláštnu cenu Klementa Bochořáka.

Advertisements

1 thought on “Básne: Marek Torčík”

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s