Básne: Denisa Duran

Člověk na jedno použítí

***

Jsem jako ostrá houba
a drásám sebe samu
zevnitř.
Toužím jen po světle,
sedím na ergonomické
pracovní židli
a toužím po světle za oknem;
poslouchám řeči v kanceláři
o kódech IBAN a SYSTÉMU LUPAX,
všichni jsou po krk
v právním systému
a já jsem přestupník,
který si pokradmu píše básně a
tváří se, že zapisuje
údaje o dlužnících.
Nyní mi dovolili
otevřít okno –
a já bych křičela: světlo už není,
jen zima,
která klopýtá o kancelářské stoly.

***

Jsme zaměstnáváni na jedno použití,
k utření stolu používáme ubrousky,
na jídlo umělohmotné talíře,
a vidličky, lžičky, krabičky,
které nakupujeme v supermarketech
a bufetech
“Jeden salát, prosím”
(ve tři čtvrtě na jedenáct
v noci),
mám uvařené jídlo v ledničce,
stačí je ohřát
jsem ale unavená, a tak
“Jeden salát, prosím,
a čokoládový croiassant”
(všechno, co tělo potřebuje
na den).

***

Celé dny a celé
nekonečné hodiny
strávené v předpokojích.
Očekávání odpovědi
od ZAMĚSTNAVATELE.
Nikomu nezáleží
na tom, co cítím,
na touze poznávat –
vyptávají se,
co mě motivuje
a opravují mě.
Dlouze a pomalu,
zoufale monotónně
jen vykládají,
jak podle statistik
sedmdesát procent všech zaměstnanců
NA SVĚTĚ
je nespokojeno s místem, kde pracují,
nelíbí se jim,
ale neodejdou
a smíří se s ním.

***

Zmítám se
mezi nadějí a skeptičností,
důvěrou a zklámáním,
ve věčném sebehodnocení,
veřejném nebo osobním,
ve věčném vyplňování formulářů
a uvádění motivace, proč stojím
právě o tohle místo,
ve věčném zdůvodňování
a podávání zpráv,
ve věčné
analýze zdrojů
v té hře,
jak chytit do lasa můj mozek.

***

Beznaděj mnou prostupuje
jako pavučina
plísně,
chci věřit, že vlastně
mě potřebují –
že mám svou cenu –
a čekám nekonečné dny
u dveří
na odpověď ZAMĚSTNAVATELE
jako pes.


Z rumunčiny preložila Jitka Lukešová.


Denisa Duran, zdroj foto: levurelitteraire.com

Denisa Duran (*1980) je rumunská poetka, prekladateľka, kultúrna manažérka a autorka štyroch básnických zbierok: oceneného debutu Pufos şi mechanic (Fluffy and Mechanical, 2003), po ktorom nasledovala dvojjazyčná kniha Omul de unică folosință / Disposable People (preklad do angličtiny: Florin Bican), ktorú vydalo nakladateľstvo Galway Print v Írsku (2009); okrem toho vydala zbierku Sunt încă tânără (I Am Still Young, 2012), z ktorej vybrané básne sa stali súčasťou antológie The Most Beautiful Poems from 2012; v decembri 2014 jej vyšla nová kniha s názvom Dorm, dar stau cu tine (I Am Asleep, Yet Keep You Company), ktorá bola doplnená ilustráciami. Prvé tri zbierky vydala pod svojím dievčenským menom Denisa Mirena Pişcu. Denisa Duran získala bakalársky titul v odbore rumunský a anglický jazyk a literatúra, magisterský titul obhájila diplomovou prácou o zvukovej poézii, napísanou v angličtine. Pracovala ako novinárka, prekladateľka a redaktorka a od roku 2007 je projektovou manažérkou Rumunského kultúrneho inštitútu v Bukurešti. Výbery jej básní boli zahrnuté v niekoľkých národných i medzinárodných antológiách a preložené do viac ako desiatich jazykov. Zúčastnila sa na čítaniach a literárnych festivaloch v zahraničí, napríklad v Česku, Maďarsku, Poľsku, Írsku, Macedónsku, Kosove, Rakúsku a na Malte.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s