Básne: Michaela Kašičková

Už jako dítě jsem byla smutná

“Jestli budeš takhle přemejšlet
Skončíš jednou na psychiatrii
Uvidíš”
Řikal mi v pubertě
Táta
“Kecy
Kecy”
Myslela jsem si
(Neřikala
Dostala bych)
“No neksichti se
Zkus nebejt bábovka”
Pak jsem ji vyndala z trouby
Na jedný straně vyběhlou až moc
Bylo mi líto
Že neni jak od babičky
Strašně jsem to
Chtěla nedat najevo
Žádný brečení na půdě
Pohoda jazz
Stejně jsem za pár let
Skončila tam
Kde řikal táta

Ve vaně

Měla jsem pánskou návštěvu
Po pár měsících…
Spolužáka ze základky
Bylo to dobrý
Dokonce moc
Ráno se sprchoval
Sprostě nadával
Do proudu vody
Šla jsem se zeptat
Co to má bejt
“Ty vole! Se ani neptej”
“No co je?”
“Ve vaně je hovno”
Vyšiloval
Chtěl podat ubrousek
A igelitovej pytlík
Pak přípravek na čištění koupelen
A nakonec savo
Byl zhnusenej
“No někdo prostě nasral do vany“
Byla jsem rudá až na prdeli
Snažila se tvářit
Malinko podezřívavě
Že to byl možná on
Neuhlídal
A vylítlo to
Pohled si nepřipouštěl
Nebo ho možná
Neumim udělat
Řekla jsem
“To je nechutný
Nejvíc
Byl tu předevčírem táta
Trochu jsme se prdli
Tak asi se mu chtělo…
A nějak to nedal.
Je mi to trapný
Sorry”
Jenže táta u mě nebyl
Už měsíc
Někdy si prostě ulevim
A vylítne to
Tak ten bobek nacpu dovnitř
Do odpadu
Tentokrát jsem ho asi blbě zamáčkla
Tak dneska vyplaval
Sakra
Tvařila jsem se
Že je táta čuně
Ale čuně jsem já
Hnusnej dobytek
Už to dělat nemužu
Vim
Nebo za mnou žádnej spolužák
Příště
Nepřijde
A budu ve sračkách
Až po uši

Mastný peřiny

Jsem zoufalá
Jak nic teď nemužu
Jak stojim za hovno
Že zevlim práci
Domácnost
Kamarády
A všechno
A pak jdu k sousedce
Vidim
Jak je to tam zašlý
Povlečení smrdí na dálku
Mastnotou
A neumytý nádobí
A tři koše špinavýho prádla
A vlasy jak hnízdo
Vrabčí nebo jiný
A řikam si
Že je prokletí
Tohohle chladnýho domu
Nebo rovnou
Prokletí generace
Doma si lehnu
Do mastnejch peřin
A za další generaci
Tam budu ležet
Dál

Obsílka

Přišla mi obsílka
V srpnu máme třídní sraz
Horší než dopis od soudu
Než zpráva od exekutora
Blbej Robert
Když jsme byli na procházce
Asi dvacet kilometrů
Za Lysou
Vážně tvrdil
Že ještě tak tři čtvrtě hoďky
A jsme u hranic s Polskem
T mu bylo třináct
Dneska má služební auto
Balík prachů
A já jedničkářka
Leda hovno
(Ve vaně?)
Na sraz seru
Stačí
Že jsem dost nedávno
Spala se třema spolužákama
Jestli si to řeknou
A to hovno ještě…
Ostuda jak prase
U toho fakt
Bejt nechci
Tři důvody
Proč nejít
A dalších sedm
Jich mam v hlavě

Ramínko

Když přijdu
Navštívit prarodiče
Babička vždycky dělá něco v kuchyni
Nebo je v krámě
A já na ni par minut čekám
A děda seká trávu
Sází rukolu a bylinky
A hlavně rajčátka
Kupovaný jsou proti těm jeho
Plast bez chuti
Ale dneska
Babička leží na otomanu
Hadr na hlavě
Jsou hrozný vedra
Nedělá ji to dobře na srdce
A děda nese z krámu tašku
Rohlíky
Mlíko
Možná nejlevnější jogurty
Je to asi tíha
Ramínko mu to táhne dolů
Rozlítostní mě to
Strašně
Protože mu od vrat s taškou pomáhám
A těžká není
Jenom mi oba
Stárnou před očima

Sangrie

S Janama jdu
Na víno
DaM si Sangri
Osvěžující
Vole! To není snad ani vino
Ne?
Říkaj obě
Jako jojo
Bránim
Svý oblíbený letní pití
Smějou se
Že rozeznám akorát dvě vína
Bílý a červený
(Hlavně když je ho dost
Ale jsou taktní
A neřeknou to)
Nahlas
Všechny tři
Smích přiláká
Čtyři kluky
Žádná teda nezůstanem
Na ocet
Ale všimnu si
Že dva maj snubák
A další prej holku
Nebo se mu žádná nelíbíme
A poslední
Mimochodem
Pěknej
Kouká po jedný
Janě
Která ale chce bejt manažerka
A ničí manželka
Dusí ho
Tím víc ji on hltá očima
Já hltam víno
In vino veritas
Řasenka rozpitá
Po celym ksichtě
Ještě že s sebou nosim
Strašně velký
Černý brejle
In vino veritas

Zumba

Potkam trenérku zumby
Bezprostřední a nádherná
Ověšená
Přívěskama
Řetízkama
Náramkama
Z vlny
Z drátů
Z korálků
Hned mi dá pusu
A kdy že přijdu tancovat
Říkam
Že zatim
Nevim
Ale kecáme ve městě
Hodinu
A někdy pudem na pizzu
Je tak radostná
Najednou chci
Vídat lidi
Co rozdávaj radost
Kvůli hodině
S touhle holkou
Jsem až do večera
V nejskvělejší náladě
Za poslední půl rok
Už nechodit ven
S uplakánkama
A nedepkařit
U televizních zpráv
Tsunami
Bouračky
Domácí násilí
Stala by se ze mě
Otravná troska
Táhla bych
Do pekla lidi
Co maj sklony
Plakat po nocích
Jako třeba já
A brzy i
Všechny ostatní
V noci přemejšlim
Kde je hranice
Neškodnýho uplakánka
A černýho pekelníka s depkou
A mam strašnej strach
Jestli už nejsem tam
Kde to nesnesitelně bolí

I ty druhý

Vzdálená

Kolegyně pětašedesátnice
Dneska nemá martensky
Má wishotky
Kouká v kanclu
Na Láďu Křížka
Vzdálená
Jak dlouho tě znám
Láďa ještě štíhlej
Mikrofon jako když
Někomu kouří penis
A něžně si prohrabuje
Vlásky
Wishotka vzdychá
Vzpomíná
“Láska mýho mládí”
“To jste ještě byla na studiích
Ne?”
Zalichotim
Mam na to chuť
Soucit
Že mládí je pryč
A ze Krížek stárne
Ještě hůř
Než Axl Rose
Wishotka se zardí
“Víš ty holka
Kolik mi je?”
Vím
Dělám
Že ne
“Jste největší kočka
Z tohohle kanclu”
Rozdělí se se mnou
O čokoládu Lindt
A jestli někdy půjdem na latté?
Vzala by snachu a dceru
Říkám
Že se ozvu
Ozvu se?
(Koupim latté asi cestou do práce
A donesu jí ho v kelímku
Bude se to počítat?)

Jahody s tvarohem

Na samosběru
Chci přinýst mámě
Pár jahod
“Proč tolika?
Neměla ses dřít
A dělat si škodu”
Chtěla
Měla
A musela
Z nějakejch
Jí udělam dřeně do mrazáku
Upeču bublaninu
A některý
rozdělam s tvarohem
Sní pár lžiček
“Mami
Co ti je
Že už ani nejíš?”
Prej nic
Jen unavená
Aspoň že tak
(Fak tak?)
Dojim to za ní
Dojim
Nedojim mámu
Jen ten tvaroh
Mámu dojí
Jako krávu
Život

Oslava

Až budu starej
Koupíš mi
Fajfku
Pantofle
Hůl
A pak dřevěnou nohu”
Řikával mi táta
Od dětství
A já chodila brečet na půdu
Dneska oslava
Diví se
Proč jsem mu ani letos
K narozeninám nedala
Aspoň ty pantofle
A že jednou mu budu muset
Fajfku
Pantofle
Hůl
Nohu
Stejně koupit
Tomu se prej nevyhnu
Zas se mi chce
Brečet na půdě
Kvůli rodinnýmu kontrastu
Že táta to nebude potřebovat
Ještě dlouho a dlouho
A máma
Zdá se
Tu hůl už skoro jo


Michaela Kašičková, zdroj foto: creativeblock.cz

Michaela Kašičková (*1990, Brandýs nad Labem) absolvovala bakalársky odbor Český jazyk a literatúra na Filozofickej fakulte Univerzity Karlovej v Prahe. Aktuálne pripravuje k vydaniu svoju prvotinu v Nakladateľstve Petr Štengl – témou je chronologický príbeh 32 ročnej ženy, ktorú sužujú ako objektívne životné problémy, tak komplikované duševné pochody. Kniha by mala vyjsť koncom roka.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s