Básne: Dominik Melichar

zahrada sv. františka

je to jako sám v džungli
a se strachem z tygra levharta jaguára
jako ponoření na volném moři
se strachem ze žraloků sépií
nebo jedovatých pavouků hadů a šípových žab
kurva zbavte mě někdo těch hrotů
řve pankáč na vedlejší lavičce
tak nesmyslně blízko
a jeho hlas vniká jako syfilitický penis
do blan ušních bubínků
ženy a muže
průvodců
skvělý takže každej si dá nášleh a já tu jak zasranej čurák
jeho touha smilnící s krví
můj strach
jejich dosažitelnost
volnej výběh
můj strach
nepředvídatelnost
orgány prométheovy kristovy
strach
prosimtě nemáš cigáro takhle po šlehu
kéž bych měl

doma

zmizelo nebe
asi je podzim leccos už spadlo
dívám se do zrcadla na svý zavřený oči

vedle mě matka a otec a malá sestra
vede k nim cesta z popele z bromu a stříbra
v pozadí strom a deštivá struktura

asi je podzim leccos už spadlo
na tvářích sperma ptačího zobu
fleky od jogurtu krev a katalog strupů

mami

chrchlajícím václavákem v letu diáků
v době kdy spí holubi a kdy je střídaj šlapky
kde spí když je střídaj holubi
další z otázek
na níž odpovídáš
až vyrosteš
chrchlajícím a nastydlým václavákem
makrodaktylickými žebráky houslisty bez uší
vitrínami s kondenzovaným večerem

ínskou paříží
mezi nákladnými pastýři nákladními přístavišti
kde oněmělí básníci opiovými prsty
hrabou v písku hledaj nohu pádlujou a přikrejvaj se
novinama
kličkuju v těch chrchlech vyhejbám
se důsledkům a lidem námořníkům lidem sakům
sukním kravatám lidem všem druhům bot cárům
kloboukům a dresům lidem
uniformám ve všech podobách
vyhejbám se všemu komparsu
co dělá když
spím?

***

v loutkovém tichu vznášejí se
hlásky než se shluknou v molekuly
slov větráky je rozmetají

ze stropu sněží i barevné listí
padá než se stane veršem
v kompostu anonymity

spí člověk embryo
idea
než se probudí

vernisáž

dámy a pánové
           ten hrob je prázdný
dámy a pánové
           navzdory dech
dámy a pánové
           slova
dámy a pánové
           perspektiva
dámy a pánové
           kolektivní výskok
dámy a pánové
           nanebevstoupení křídových kulis
dámy a pánové
           ten hrob je prázdný
           je prázdný jen se podívejte
a teď se přesuneme

jen tak si oněmět

jen tak si oněmět
z ničeho nic neříkat nic
roztrhat sítě sfouknout prach z per

jen tak si oněmět
nebát se rozškrábat sítnice
zareznout činely prokopnut blány

jen tak si oněmět
když encyklopedie víry pozbyla člověka
a zůstalo Slovo

jen tak si oněmět
a pozvat se zase dál

sádra

praskliny sádrových odlitků snů
jako pavučiny v kvadratuře trojmezí
ozděné samoty

kombinace barev a laků a skob ve zdi
mastných otisků probdělých nocí

saju tu nekonečnou vůni
všechny ty otisky a stopy koleje
popsaný stránky alba nacpaný harddisky
sklepy a půdy všichni ti kolemjdoucí
příbuzní přátelé milenci milenky
jiný záznamy jiná zrnitost jiná míra
poškození všechny ty hlavní role
paralelních filmů

vsakuju sám sebe středověkým způsobem
mizím očím
mizím smyslům
a jen prochlazené dýchavičné prsty
popisují atmosféru klikyháky
viditelné jenom z nekonečné dálky
jen představivosti hodin
ale teď a teď a teď a jednadvacet teď
a teď a teď a teď a teď a teď
a jednadvacet teď
a tak pořád do neslyšitelna
sádrový odlitek

***

umřela mi pod rukama
a to jsem ani
neškrtil a nelámal
nebodal a nekopal a
nepíchal nedloubal neřezal
netrhal neskákal nezatloukal
nepálil netopil nestřílel
nevěšel nesrážel nesvazoval
nedusil a nedrtil
prostě jsem jen
napsal svoje jméno

***

ano míval jsem křídla
ale spadl jsem
a ptáci
jak ti se mi vysmáli
býval jsem oblečen
ale svlékli mě
a posadili do země zrcadel
a tak zjizvený pravěkým sluncem měsícem
smrtelně pobodán mrtvými hvězdami
rozklován krákáním
párán lesem hlav
co ve větvích operační nástroje
ruce na očích
ztrácím obsah

v korunách s oblohou mých plic
nory hřibovité srsti zamlžujíc
teleobjektivy triedry a oči hlavně oči
se perou o mé vnitřnosti
souzen mýtinou
vydrápu se prázdný na kraj města
nepatřičný jako jizva v břiše striptérky
kloužu navzdor gravitaci
hladkým svalstvem pod zem
a ptáci na to zíraj lítaj čekaj


Dominik Melichar, autor foto: Pavel Kotrla

Dominik Melichar (*1987, Praha) vyštudoval bohemistiku na Filozofickej fakulte UK v Prahe, býva tu, prechádza sa tu a pracuje. Momentálne sa živí ako nakladateľský redaktor. Popri tom prispieva alebo prispieval svojimi kritickými textami do Divadelných novín, časopisu Host, revue Souvislosti, almanachu Orghast a Tanečnej zóny. Taktiež vedie literárnu rubriku magazínu Lógr. Keď nepracuje alebo nekritizuje, píše. V tomto ohľade doposiaľ publikoval len básne, a to v periodikách Host, Tvar, Weles, H_aluze, Kulturní noviny a Divoké víno. Teraz sa chystajú k publikovaniu dve jeho poviedky v revue Protimluv. Píše aj texty pre svoju kapelu Frutas del Ecuador, ktorá však momentálne prechádza dlhšou koncertnou pauzou.

Advertisements

One thought on “Básne: Dominik Melichar

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s