iLeGaLiT MaG

Básne: Kristýna Svidroňová

Na návisti

V autobuse hlavu sklopenou
ve spánku motorem kolíbaná,
nakláněla jsem se k ní,
tak moc podobné mé nenávisti.

Nahlížela jí do dírek nosu
a stejně se to nedalo,
pod víčky tajemství
a druhá půlka záhady
otisklá do krajiny.

Musela jsem to vzdát.

A já ji chtěla tak moc políbit
tu s razítkem neznámé mimiky na skle,
houpat se ve spící náruči,
připravit se na to.

Z intimností s nenáviděným
vystoupit.

Jak můžu

Jak můžu snům vyprávět
jisté konce před posledním
nadechnutím v neznámé hloubce,
neznámých pravd den nebát se,

když na rohu postele obavy,
najednou ostrov obsadím,
peřině poslední vlnu pošlu,
naposled vodou odkrývám.

Knoflíky nejsou perly ústřic,
jen pokladem uzavírající smysl
výprav v sytém potisku.

Jak můžu říct, to se stává
a spadnout z moře nikam
nikam po pysku.

Na koberec.

***

Ve svých snech
jim trhám vlasy
a i když odejdou se smíchem
prameny mezi prsty
mají jména.

Vůně viny

Nekonečný pocit viny
táhne se v chladu
jak nedoschlé prádlo
těžké na vzlet,
těžké do skříně

a kdo by kolíčkem
chtěl jen cvaknout
na jednom místě sám
pach aviváže a prášku

neskutečně voněl by,
jak jarní louka,
moře na jihu Francie,
tím vlhkem cizího praní.

***

Ze stínu letáku vzkřísil holuba,
postavil před jeho tvůrce
a pak neodletěl.

Za noci kdy všechno stojí
jen slevy slétly v dočasnost.

Ještě pořád cítím,
jak mě řeže škvírami oken
pomalu broušený vzduch,
jak chladí čepel přítomnost.

Nemá moc, abys odletěl.

Přejezd

Hladina se tě náhle dotkla,
ve vlně se všechno schoulí.
Je to jen přejezd,
jiskra co mizí v rychlosti vlaku.

A někde tam zpití červeným
a někde tma do žlutého listí,
z kterého poslední kus zdi
oknem vyprázdněn ční.
A někde tam skáčou
a někde tma divých bytí.

A zatím nohy duněly
nákladními vagóny
a za tím už nic.

Je to jen přejezd.

***

Do kabátu horečky
paprsky se vplétají
a více tepla a kašle
doprovází nahotu prachu.

Z fialového hnízda
utrhla jsem si ptáče
v pápěří vzlet cítit.

Uč mě svěžest
uč mě nestát tady
uč mé paže…

Na zastávce lidé nepochopení
pod nosem stále mám fialku.

Gesto

Je to takové gesto,
položíš jídlo na stůl
a řekneš jez.

Tak mě tu máš,
před desítkami hodin
sledovala jsem měsíční kruh
zmítající se v mlze,
jak moc pozdě mi byly
nebeské objekty svědkem
že je lepím ve vypouklé
astronomické míse.
A teď přišlo na vyklápění.

Z oken se nedívá
už ani poslední tulák,
zahodil rám
a ukázal se jako já
bez obrazu.

_ _ _

zdroj foto: ostravan.cz

Kristýna Svidroňová študuje český jazyk a literatúru na Ostravskej univerzite v Ostrave. Svoje básne publikovala v Protimluve, revue Weles, bulettine Krásna Ostrava a na internete. Je finalistkou 41. ročníka Literárnej súťaže Františka Halasa. Organizuje Literární přeháňky, spontánne autorské čítania mladých autorov.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s