iLeGaLiT MaG

Básne: Zdeněk Volf

B E Z    R O Z D Í L U    V A H    II

                              L. Laštůvkovi

S hlavou u tvého obrazu Ukřižovaný,
s nohama k litografii Propadání
teď spávám. Trenér z juda mi zemřel.
Újezdský hřbitov je jen malá váha
vůči prostějovskému… učil nás
neprohrávat na zemi. I proto lnu
k Mistru, který vše rozhodl z hrobu.

 

Š U S T O T

Nešel bych ven, kdybych nemusel
se psem. Po dlouhé zimě mi Věroslav Mertl
odepsal, díky sušenkám z konopí sehnaným
v Brně: doufám v smrt rychlejší než parkinson
ve mně! Necítil jsem to na odpověď obratem,
spíše na ponoření se do jeho próz či na brodění se
suchým podzimním listím, jak okřtil listování
korespondencí tlející ve štelářích, poslední,
s nímž si ještě nepíšu mailem, ale první snad,
kdo se vnímá svobodný… bez psaní
— nečekaje to od sebe, v ty měsíce, dny,
vteřiny, mezi zábleskem a zahřměním,
smrtí a partem ve schránce.

 

K E Š K Y

                              ze soboty

Jednu zaměřili i u nás… poblíž
viaduktu. Spadl bych v očích vnuka,
kdybych si nespálil lýtka o kůru

kanadského topolu. Zeť je pak
ukládal do notebooku, než jsem ho uspal
Skácelem. Poslouchali jsme ještě

při merlotu přicházet přes verandu
déšť. Než na flash… raději
to stahuji pro vás na verš.

 

P Ř E D    M R A Z E M

Chodíme spolu za potok ořezávat
vyvrácený topol. Někdy se pila sevře
jak mezi první a druhou dcerou.
Jindy se dřevo svleče… jak paže
v ložniční tmě. Skládáme klády
do zahrady, mezi hrušní a hrobem
pro psa, vykopaným před mrazem:
těžké konce déle hřejí.

_ _ _

Zdeněk Volf, zdroj foto: protimluv.net

Zdeněk Volf (*1957) pochádza z Vlašského Meziříčí. Absolvoval SZTŠ – veterinárny odbor v Kroměříži i mimoriadne štúdium na Filozofickej fakulte Masarykovej univerzity, odbor český jazyk a história. Po rokoch strávených na žinenke v džude, oddaný joge, meditáciám a makrobiotike, pristúpil k obnove krstu. Pracoval ako nákupca dobytka na bitúnkoch v Kroměříži, ako inseminačný technik na Bruntálsku a teraz ako súkromný inseminátor v okrese Brno-venkov v okolí Mohyly mieru. Je otcom štyroch dcér, žije v ústraní v Brne-Turanoch. Doteraz mu vyšli básnické zbierky Řetězy a ptáci (1999), K svému (1999), Stahy (2003), A mrvě prsteny (2007), Až na poslední pohled (2013) a básnický denník Srdcář (2008). Spolupracuje s Českým rozhlasom Brno a Vltava, príležitostne píše recenzie, na vydanie pripravil pozostalosť prekliateho básnika Oldřicha Ludvy Kozlowského Příběh na rozpálené žíly (2007), básnickú antológiu z českej i svetovej poézie Chlévská lyrika (aneb zvířata nám odcházejí ze života) (2010) s fotografiami Jindřicha Štreita a výber z veršov výtvarníka Petra Veselého Jundrov (2014). Vybrané ukážky sú z pripravovaného rukopisu.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s