Básník Ticho: Neuroromance (XIII.)

XIII.
I on je v prostředí svojí virtuální planety zcela sám. Potah nebělit, dlouho nesušit.
Insiderovi je do toho celkem oříšek v příznakových formách, ale v první chvíli to vypadá, že psychiatr léčí především sám sebe. Podobně jako infomatr, když si léčil black-box na zpracovávání informací perifrastickými obrazy okouzlujícího světa vlnitých toskánských polí nad smaragdem pobřežích vln.
Dlouhé lněné vlasy, renesanční tvář vystřiženou jak sprejařskou šablonu: “Á!”
Řekne najednou a zabodne Insiderovi oči do hlavy. “Schizofrenik. Takovejch je! A některý pěkně blbnou. Říkejte si, co chcete, ale já si myslím svoje. Co se nedá změnit, to mě netíží. V podstatě je ale lepší, když kosmický cestovatel, který letá v podobě fotonového gamapaprsku od planety k planetě, není úplně nevyléčitelný magor. Takového by si mohly občasné hvězdy mimořádně splést s nějakým dojemným případem, a to bychom přeci nechtěli, neboť by to byl společenský, vlastně orbitální, kýč; nechtěný, nečekaný bulvární případ, zkrátka provar. A co vlastně potřebujete? Kdo vás za mnou přivádí? Snad mi nechcete tvrdit, že by to byly názory sociálních skupin na podstatu inteligence. Já vám to řeknu upřímně, tady stejně žádné nejsou.”
Zářící oči o výkonu 100 000 kW a dražší než rozpočet na reklamu. Dokonalá mentální reprezentace: “Tak znovu. Kdo vás za mnou přivádí?”
Malý narkotic upadne do rozpaků: copak on ví, proč ho růže vede právě sem? Na Betelgeuze je to teda jiný kafe. A na Syrinxu a vůbec. A Triangl: “Cink!” Cinkne hvězda z dálky světelných let. A znamená to: Jak interpretovat významy senzorických subprocesů. Jak zaznamenat a jak vnímat to, co vidím, že nevidím.
“Dobráá! Můžete jít. Jsem poslední dobou strašně zaměstnaný člověk. Zkoumám vliv dlouhodobého osamění na psychiku génia. Vy by jste mě stejně nikdy neposlech, protože by jste vždycky udělal, co by jste chtěl. Jako například teď, když jste přiletěl na moji planetu, k nám celkem zdravým a jen někdy praštěným lidem, co mimojiné občas pracují, o celých deset minut později, než by bylo záhodno. Stejně reagujete především sám na sebe, na vlastní objevy kognitivní vědy v oblasti aspektů světa, no a co, svět se vás stejně o nic neprosí; hlavně, že zvedáte hlavu odpříčin – dobře, řeknu vám, jak to všechno ve skutečnosti funguje: žádný velký bratr, žádná matrix, žádný sledování z kosmu, žádný vetřelci načipovaný do mozku: Drát rozhoduje, kdo půjde a kdo ne! Tak. Nebo taky chcete jako všichni nějaký prášky? Co berete?”
Malý narkotic se nenápadně rozhlíží po planetě. Z toho, co psychiatr říká, mu mimoděk naskočí husí kůže mimořádné kuřátkovosti. Ale planeta vypadá hezky a příjemně. Docela jako ordinace z artovýho filmu od nějakého alternativního W. Allena.
Místo mýtných stromů tu rostou květiny na léčení bláznů. Kormidla v binárních směnách. Děkovné pohledy z celého světa. Některý opravdu zajímavý. Bůhví jak se sem na planetu dostaly, když tu není ani kočka Škrábla, ani koník Kopýtek. Ale každý si je určitě rád prohlíží.
“No vlastně… já totiž, myslim, ani žádný prášky neberu.”
“V tom případě si koledujete o blázinec, ale ten na mojí planetě stejně není. Stejně bych vám žádný nedal, akorát byste se předávkoval. Ale jak chcete. Táák!”
“Můžu se vás na něco zeptat?”
“Mě se na nic neptejte,” směje se psychiatr: “já nic nevim.”
“Jenom takovou maličkou emergentní otázečku,” nevzdává to.
“Ani malilinkatou, ani tu docela nejdůležitější” šermuje doktor rukama.
Nevzdá to: “Potřeboval bych se ujistit, za jakých okolností je mystická směs Stříbrné síly a krve mystickou smrtí.”
“To dokonale nevim, na to se zeptejte starejch smažek, hlavně těch huhlalů, co už jsou dávno po smrti, ty to vědí určitě. Taky si dřív lítaly po planetách. Taky se procházely po světě s neviditelnou Odettou z ninive. Taky si ulítávaly ke hvězdám a na měsíc a jejich sny byly krásný jako nebe. Dotýkaly se světelných zjevení, jako bych se teď mohl dotknout já vás. Ale pak už jenom lhaly nebo dokonce kradly, aby neumíraly v absťáku. A jestli někde nechcíply, tak umírají dodnes.”
Taková odpověď se Insiderovi líbila. Konečně slyšel po tolika letech osamělého života vyhoštěnce vtip. Rád by zůstal na planetě s doktorem a pátral v nedotknutelných pocitech kompetentních osob z titulků kosmickýho bulváru. To by bylo něco, panečku. Byl by konec váhání, tápání, chvění a jiskření. Nastoupil by strohý rozum, ultimitativní soudnost a drtivá asertivní tebejistota. Ale krvováha je nesmlouvavá. Ať s ní třepe jakýmkoliv směrem, vakuum ne a ne doprostřed.

–  –  –

Prečítajte si aj predchádzajúce časti:
Básník Ticho: Neuroromance (I., II.)
Básník Ticho: Neuroromance (III., IV.)
Básník Ticho: Neuroromance (V., VI.)
Básník Ticho: Neuroromance (VII., VIII.)

Básník Ticho: Neuroromance (IX.)
Básník Ticho: Neuroromance (X., XI.)
Básník Ticho: Neuroromance (XII.)

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s