Básne: Milan Šťastný

Provozní řád

Z podmáčeného stropu povlává
kštice mokrých vlasů
dotýkáme se jich a hladíme je
aniž bychom tušili
kdo si je rozpustil přímo do naší postele

Je psího ledna Opět
a chvíle kdy nedá se věřit
přítokům ani mapám

Nedozírné šlachy
Napjaly se nám nad hlavami

Kdo se v tu chvíli
podívá k nebi
má pocit jako by na nás padalo
podmračené poprsí

Nevyvádí mě to z míry
Jádro řešení krizových situací
Je popsáno v každém
Provozním řádu
Visícím v kterémkoli patře

Tak proč se strachovat
O tvou lásku
Kterou mi máváš před obličejem
Jakoby šlo o soudní rozhodnutí?

 

NEDOČKAL JSEM SE SOUCITU
jen závanu z pootevřeného okna
za nímž vrčelo sídliště
a cenilo své zažloutlé zuby
To na co jsem se tenkrát těšil
Bylo tak křehké a tak daleko
Že se na to dalo myslet jen v noci
Těsně před usnutím.

Špinavost prádla byla tehdy
Přímo úměrná samotě
A dotěrná domovnice využila
Každou záminku
Aby mi vlezla za práh
Připravená mě chválit za to
Jaký jsem slušný a tichý
„…a nezničte ty parkety!“

Když odešla
Do noci jsem vyvětrával
Pach jejich ztučněných potních žláz
V záhybech schlíplé kůže
V noci jsem se budil hrůzou
Že leží vedle
A hladí mě
Mateřsky v rozkroku

 

PODLAHA PO KTERÉ CHODÍME
Cizí stopy po kterých šlapeme
Papilární linie
Umaštěných prstů
Lesknou se anonymně na klikách
A okenních tabulích

Proč ty bílé stěny tolik řvou
Ptáš se
A za okny je bílo
Z teplárny stoupá pára

Svlečeni do polonaha
Tápeme hledaje tep
Či alespoň klíče od sklepa

A půda je tu prostorná
Suchá
Co pověsíš
To do rána uschne

 

NENÁPADNÝ ŘEZ TVÉHO STEHNA
Odhalí neznámé trasy hlavonožců
Mířících k východu na výzvědy
Stále však nemám jasno v tom
Jakým směrem se dát
Dá se dokonce mluvit
O bloudění
S pocitem
Že způsob
Kterým se snažím
Vydobýt z tebe jediný sten
Je primitivní
Lehám si
Po chlapsku zmožen
A můžeš mě políbit

Mám ráda
Tvá pokácená záda
Slyším za zády

Za okny řídnou kosti večera
Medúzovitě přichází ráno

Krátce nato muži vynášejí
Odpadkové koše
Jako by nesli svaté ostatky

 

DÝCHLA ZIMA

romantik
hledím teskně
k večeři
ke které už nikdy nezasednu
Za stěnou padajícím hovnem
ožilo potrubí
Pod okny vyjí dětské hlasy
Na zdech
vřískot štvaného světla
Spratek město
popotahuje podzim
zahleněným
sídlištěm
Pod mrakem touha
Jako šelest na plicích

 

KASTROLY A TAK…

Ta tvoje kuchyně hovoří ke mně hlasem
všech tvých husarských kousků
Proleženiny jazyka nehrozí
Žhavý asfalt trouby upeče i bosou nohu
která by se pustila na tenký led lákavého pekáče
A škoda každého sousta které padne vedle
padne na špinavou podlahu a už je tu pes

A už tu jsou kosti…

Vtíravým hlasem volá rozněžnělá pečeně
Svlékáš se a sáláš mi do tváře
sáláš mi do ucha
kynutou dlaní sáláš mi též v rozkroku
Vzbouřený omastek vykřikuje hesla
skáče po zdi po podlaze po kuchyňské lince :
Všechnu moc SÁDLU… SÁDLU… SÁDLU…

Jsem já to ale jedlík
podléván smetanou pláču ti klínem do klína
Vždycky jsem tvrdil že nejlepší svíčková
je od ženy v domácnosti

–  –  –

Milan Šťastný (*1973) žije s poetkou Irenou Šťastnou a synmi Dominikom a Robinom v Dobroslaviciach. Vydal zbierky poézie Drobné bolesti, V horečce blouznění, Ještě jsi a knihu poviedok Klid a rozvaha. Jeho tvorba má zastúpenie napríklad v antológii Sto nejlepších českých básní 2012. Okrem literárnej tvorby sa venuje ochotníckemu divadlu a hudbe, vedie ochotnícky súbor Dodivadlo a píše hry, aktovky, scénky, skeče a pesničky. V rukopise má niekoľko zbierok poézie, súbor poviedok a rozpísanú novelu. Pracuje ako prevádzkový technik knižnice v Ostrave.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s