Básník Ticho: Neuroromance (XII.)

XII.
“Já teda sem už trochu tohle jako, to jako zase jo. Jinak nepiju, přísahám. Jenže teď, dneska, no, já jdu z pohřbu, víš… Z pohřbu Milana Baloga – světovej chlap. To nikdo neví, jak skvělej. Čalouník podle mých představ. Pořád sem čekal, že se tady někdy zastaví. Ten na to měl. A vidíš? Je pryč. Teda já na tom pohřbu ani nebyl, to oni nechtěli… máma, bratři… je to strašně trápí… Myslel jsem si, že jako půjdu, ale pak jsem si řek, když jsem hledal firemní zapalovač tak, abych tím nikoho neurazil, když je to tak trápí, že radši zůstanu tady a připiju si na něj! Pojď, zapomeň na ní, víš jak, musíš si se mnou na něj připít, víš co! Protože Milan Balog byl světovej chlap a ty ani nevíš jak. Nikdo to neví.”
Připíjí si.
“Počkej tady. Dojdu pro další pití. To víš, to se musí umět namíchat, to není jen tak, to musí mít úroveň, víšcomyslim. Ale dneska seš můj host. Výjmečně. Protože můj podnik musí mít pověst, rozumíš, tohle je nejlepší podnik na týhle planetě. Sem nesmí jen tak někdo, aby hned přišel. Ne! To v žádném případě. Takhle, když někdo příjde a je to opravdu host, tak to jo. To se nedá nic dělat. Ale aby mi sem někdo chodil, to opravdu ne.” A odešel.
Insiderovi, malýmu narkoticovi, se na planetě líbilo a chtěl by na ni zůstat a popíjet s barmanem, který měl svou vysokou úroveň, ale krvováha mu ukáže, že to není to pravý místo, a že musí dál. Tak teda zmizí dál do nesmíru, způsobem, kterým to umí jedině on. Ještě předtím nechá na stole recept na čumbakolu. Nejvytříbenější pití od Motorestu na konci galaxie přes Imperial až po Klub sráčů. Čumbakolu pijou ty nejlepší lidi na světě. Ty, z jejichž očí září fosfor od lyží. Ty, který si tikaj s filmujícím světlem. Kdo chce něco znamenat ve světě neexistujích lidí, musí pít čumbakolu každý den. Jedině čumbakola dokáže přervat okovy všedních dní!
Další světelný trip. Další cesta myšleným prostorem. Další virtuální planeta. Žije na ní revolucionář. Rysí uši, odvážná tvář, syrá povaha. V engine prostředí jeho planety je jen nylonový párty stan revoluce a nad jeho maskáčovou tropikou vlaje v DOSu pod plachými hvězdami hrdý prapor svobody, míru a naděje. Planeta je tak malá, že je na prapor anebo alespoň na pixely jeho stínu vidět z téměř každého pometníku; je tu znát každá reakce. A snad z každého místa planety je slyšet, jak osamělému revolucionáři bije hrdé a ohnivé srdce. Pro nás všechny.
Ilegální pončo, plánuje dokonalou revoluci. Takovou, která lidem poskytne spravedlnost, právo, svobodu a štěstí, minimálně alespoň přístřeší a večeři. V jeho plánech není místo pro odcizení ani pro křivdu. Co že pro útlak nebo diskriminaci, ani pro pokrytectví ne. Ne! Nic takového: staré, zkažené, plesnivé musí pryč. Zůstane jen to, co je v člověku dobré, a to se samo naučí, jak přežít v krutých kosmických podmínkách. Ano, zcela a kompletně bez zkorumpované, neuznalé, vrtkavé vrchnosti. Tak přemýšlí. Ne překotně. Důmyslně. S námořnickou rozvahou. Neustále na své planetě revolucionář rozvažuje o revoluci pro všechny a je jí zcela sám. Zapojuje se do nejpokrokovějších cílů ušlechtilého lidstva. Studuje možnosti rozvoje lidské důstojnosti; revoluce je dnes tak ztracená věc, že se o ní dá v pohodě snít.
Když si všimne malýho narkotica, vida psance, vyvrhela, svrští obočí, napřímí hlavu: ale co, s lidmi je třeba mít trpělivost. Ne je hned zaklecovat s kousavým pohledem do doktríny třídního respektu. Pochopit je, pomáhat jim napravovat neuvědomované chyby, řešit s nima individuální problémy na pracovišti virtuálního cestovatele, dát jim šanci na spravedlivý, vnitřně bohatý, krásný a úspěšný život. Usměje se širokým, téměř werichovským úsměvem, jeho ruce se odpoutají od těla podobenstvím křídel v jedinečném gestu přátelství, které připomíná otce vlasti a v celém vesmíru znamená jen jedno:
Vítej, soudruhu, bratře, kamaráde, když je listopad, je pořád ještě co pít.
Pak vesele prohlásí: “Výborně, kosmický cestovateli a drahý příteli. Mám radost, že jsi přiletěl na moji planetu. Protože já jsem revoluce a kdo se nesměje s námi, ten se mračí proti nám! Ale já vím, že nejsi jako ostatní, kteří jen plkají o hvězdách, myslí si, že se vznáší v oblacích, a neumějí stát pevně nohama na zemi – že dokážeš udělat i něco pro ostatní. Pro nás pro všechny.” Smutně se rozlédne po své malé opuštěné planetě, ale pak zase vesele pokračuje: “Kdo není tady se mnou, ten je asi někde jinde, co?” A z tramvaje cóó??
“To jo, to je v pořádku, že jsi tu, ale já teď na tebe nemám čas, naštěstí jsem tady a chystám se do galaktické holovize!” řekne revolucionář a nebe je krásný jak jeho sny. Pořád se chystal do galaktické holovize a bylo jasný, že kdyby na jeho planetě byli děti, rozdělili by si hračky na pondělní, středeční a páteční a navzájem by si je půjčovali.
A bylo jasný, že kdyby bylo na jeho planetě knihkupectví, každý autor by v něm měl spravedlivě alespoň jednu knihu, a v každém by byl kávovar a terminály Alexandrijské knihovny a Brautiganovy knihovny pro nikdy nevydané knihy; v ní docela nové kousky: Snídaně na Miladě, Klíče od baráku, Sedm růží od světla. V salonech by se pořádala čtení a autogramiády a ve sklepě představení radikálního baletu: Bouškův Monotónní pohled Persefony, Františkova Ilias v Troji před Miladou, Němcové Sůl Krále Leara, Zastřelenýho Anonyma Leviatanovy běsy po dvou deci.
Krátkou chodbou v stříbrošedém černorudém salonku kritické sborníky a časopisy s recenzemi: delikátní pracovny pro inspirované. Na půdě malá ložnice pro začtené. Zatčení by nebyli. Výtah na štafl elekromobilních taxíků, kdyby chtěl někdo kamkoliv, kam by ho zrovna napadlo. Zcela bezbolestně, s troškou těch vegetariánských pamlsků z celého světa v malé laskavé ručně šité torničce z recyklovaných materiálů. Vše zdarma, pro blaho sjednocených národů všech barev pleti a vyznání. Hlavně nesmí nikdo čtenářsky strádat. (Kdyby někdo čtenářsky strádal – jak bychom se mohli odvážit se mu podívat do očí!)
“Říkám to jednoduše, furt musím něco složitě vysvětlovat, ” pokračuje vlídný revolucionář: “Přitom je to tak jednoduchý – velmi sofistikovaně plánuju dokonalou revoluci, která dá všem lidem spravedlnost, právo, svobodu a štěstí. Nedělej, že nic nevíš, furt musím něco vysvětlovat: mě se hvězdy ptají! Ostatní nikoho nezajímaj: antikoncepční prospěcháři, žargonáři, dogmatici, korytnatci! Já jim to musím vysvětlit. Počkej až to uvidíš. Bude to na 34. kanálu galaktický holovize – jenom nevím kdy. Ale pak! Pak do toho půjdeme spolu! Společně! Ukážeme jim!” Řekne revolucionář zápalně.
Taková řeč se Insiderovi líbí. Ještě nikdy s ním nechtěl někdo do něčeho jít! Rád by zůstal na revolucionářově planetě s jeho dokonalou revolucí pro všechny, aby na ní nebyl úplně sám. Aby mu byl druhu druhem. Úplně si to tady zamiloval. Hrdý prapor svobody, míru a naděje, praporec všehomíru a kosmické lásky, vlající osaměle pod hvězdami. Hvízdání kosmického větru na opuštěné odvrácené straně planety. Atmosféru kuráže a nadšení, která planetu nikdy neopouštěla. A revolucionář? Chlapík, jakého by nikdy nechtěl ztratit z kurzoru! Ale vakuum v mystické směsi Stříbrné síly a krve se už decentruje. Nukleus se pohybuje dál. Musí pryč! Horror vacui jej nutí zaplnit prázdnotu obsahem až po okraj. Ještě předtím nechá ve stanu antialergeny. Je to pro každého revolucionáře, vystaveného štvavé kampani, to nejdůležitější fluidum, aby na něho indoktrinovaná veřejnost nebyla příliš alergická, čauky, papá.
Na další virtuální planetě žije psychiatr. Je to jeho virtuální planeta. Čtěte! Čtěte, i jestliže jste spoutáni vnitřními pouty.

–  –  –

Prečítajte si aj predchádzajúce časti:
Básník Ticho: Neuroromance (I., II.)
Básník Ticho: Neuroromance (III., IV.)
Básník Ticho: Neuroromance (V., VI.)
Básník Ticho: Neuroromance (VII., VIII.)

Básník Ticho: Neuroromance (IX.)
Básník Ticho: Neuroromance (X., XI.)

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s