Básne: Petr Hruška

POŘÁDNÉHO TUŇÁKA
Janu Balabánovi

Pořádného tuňáka
aby s námi otřáslo
to nehasnoucí stříbro ryby
plesknuté do listů novin
mrtvých novin na ryby
Pořádného tuňáka
který by stačil na nějaký čas
aby nás zase jednou
záblo v zápěstích
nad těžkým stříbrem světa
pronést ho kolem
strmých zad
bankovních domů
a společně pak doma rozbalit noviny
předvolební držky potřísněné rybinou
vyhlížejí ještě vychcaněji
veliké tělo na mělčině novin
na mělčině stolu
Pořádného tuňáka
až se rozčeří
seprané volány domácího ticha
až si najednou vzpomeneme
co všechno jsme tady sakra
chtěli

NOCLEH

tiráky řvaly jak hladová
noční zvěř
volala jsi na mne cenu
pokoje pro dva
chlápek od pumpy
kostnatý nevyspáním
nás pak vedl po strmém schodišti
Berlín Krakov Terst všechno
bylo za náma
nikdy jsem neviděl
tak úzký pokoj
když jsme se chtěli otočit
museli jsme se obejmout

ÚPLNĚK

Zítřek je domluven
podívají se na sebe
noc se hrne jako tanker
nad baráky
Vstávají a jdou si lehnout
s oběma trhne
jak úplně jsou položeny
na peřině ruce
nemocného dítěte

CO JEŠTĚ CHCI

Ve zprávách se oběsila
polská školačka.

Nemohu se tam dostat
přes další přicházející zprávy,
abych ji objal v kolenou.
A
malinko pozdvihnul.

dveře

Vždycky se ty dveře zavíraly, samy od sebe,

léta letoucí, s pomalým chvatem.

Teď se ani nehnou.

Před nimi žena zvedá provinile velkou
spodní košili, která v noci spadla ze šňůry.
Muž se dívá na ženu s tou košilí. Asi vítr.
Někdy v noci.

Oba by chtěli vědět kdy, kdy přesně se to
stalo, oba by chtěli být v té chvíli.

minulé století

Pili jsme někde na tržnici. Nebo u zastávky,
v bundách, vedle dřevotřísky. Spěchalo to,
měli jsme před sebou celý společný život.
Chtěli jsme to stihnout, to míhání mezi
lepenkami a prodavači, to pití něžnýma,
ledovýma rukama.

je vidět dlouho

prsty
háky na okenice
schod
holé stopky rybízu
jemné jak konec žil
nějaký dekl
vlastní ženu
v letních šatech
s velkými průstřely
rudých knoflíků

–  –  –

Petr Hruška, zdroj: wikimedia.org

Petr Hruška, zdroj: wikimedia.org

Petr Hruška (*1964, Ostrava) v devädesiatych rokoch vyštudoval Filozofickú fakultu Ostravskej univerzity. Pracuje v Ústave pre českú literatúru Akadémie vied ČR a učí českú literatúru striedavo na Filozofických fakultách brnenskej a ostravskej univerzity. Vydal zbierky básní Obývací nepokoje (1995), Měsíce (1998), Vždycky se ty dveře zavíraly (2002), Auta vjíždějí do lodí (2007), Darmata (2012) a súbor troch prvých zbierok doplnený o súbor prozaických textov Odsatvec pod súhrnným názvom Zelený svetr (2004). Za zbierku Darmata mu bolo udelené ocenenie – Státni cena za literaturu 2013. Podieľal sa na množstve odborných kolektívnych diel, napr. Slovníku českých spisovatelů po roce 1945 (1998), Slovníku českých literárních časopisů, periodických literárních sborníků a almanachů (2002), Lexikonu české literatury (2008), je spoluautorom knihy V souřadnicích volnosti. Česká literatura 90. let 20. století v interpretacích (2008). Jeho doposiaľ poslednou odbornou knihou je monografia Někde tady. Český básník Karel Šiktanc (2010). Verše P. Hrušku boli preložené napr. do angličtiny, nemčiny, francúzštiny, taliančiny, slovinčiny a poľštiny, zhudobňuje ich originálne a neusporiadané hudobné teleso Norská trojka. Spoločne s Radovanom Lipusom je autorom scenára k divadelnému predstaveniu Průběžná O(s)trava krve (1994). Je členom redakčnej rady literárneho časopisu Host a spoluvydavateľom časopisu Obrácená strana měsíce. Žije v Ostrave.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s