Básne: Pavla Medunová

za lhostejnost

potkat tě — na nic si nevzpomenout
potkat tě: tahle jedna známá
kde vlastně spává
přítomně čuměla za kačenou
jak by v ní viděla vietnam

doslova k přehlédnutí
jak běžná sedící socha
— minulost
                 něco mi řekla: proust…
jdu neposlouchám
čučí dál po labuti
jak by v ní viděla osobu

skutečnou nebo zemřelou
— odloženou knihu
sama je mísou
                        na meloun
i kdybych ho chtěl
             rozkrájet jí do výstřihu
už jsem na ni zapomněl

potkat tě potkat tě tuhle
známou co spávala u mě co dívá se za mnou
co se dívá jak se kachna mění v nudle
jak se meloun dousmíval
jak je mi to jedno!

boj s únorem

holub na balkoně klel a klel
nožky přitisknuté na froté
— vítr už byl těsně
                         pod prádlem

oba jednou mávli
křídly
prostěradly

chybí tu havrani!

(minulou zimu
vydýchali šafrán z la manchy)

změkčil je strmý břeh vltavy
— malše
pak mětuje
že se mnou nevkráčeli do zimy
podél er er u hlasu

podél zdění pokoje

tygr nad králičí norou

umřel promiň mi

promíjej mi

nohy si umývám tesáky čistím
večery přehrávám
                     jak herci v národním
v národním hokejisti

tuhle jsem prošla zdí
opilá v hodkovičkách
jinačí svět se zdá

tys mi to vyčet

tygr tu chcípl
odpusť mi
že smím jeho drápy mít
na bruslích
dokonce křičet!

nábřeží už nám nepatří

vlastní ho sportovci

visí tu na hrazdách
s ohromnou výstrojí
zdánlivě ovocní
kolo brusle trikot brnění

jsem jako almara
sní se mi o nocích
o opatrném posouvání vteřin

ale tady pořád buch buch někdo běží
já: cigárko kanady
sní se mi o klidném odrazu
oblohy v ovocné míse
a jediném důvodu pro pohyb:
rozední se (uložení peřin, snídání)

voda by slyšela na bubny
to by i slyšely kačeny
to by i člověk slyšel
šlo by to pitomě pod hrudník

řekneš mi ale ne
seber se půjdeme přiber
nábřeží už nám nepatří

je to tak vzdálené

blízkost se jeví divoká

kdo to tu očima dotírá
kdo to tu stojí jde
do města
zvěř

lidé jsou obludně skuteční natahují paže
celý den poledne křížem
krážem řezalo
mám strach
zlo nerada

ale chtěla bych
aby byl můj život spojován s tvým
aby tě pro mě zabili

ba la da

–  –  –

Pavla Medunová, autor foto: Ondřej Lipár, zdroj foto: flickr.com

Pavla Medunová (*1978, Praha) od roku 2001 publikuje na literárnych serveroch, jej verše vyšli v rôznych periodikách a almanachoch. V roku 2012 vydala v nakladateľstve Masarykovej univerzity básnickú zbierku Za každý vnější den (edícia Srdeční výdej). Pracuje ako knihovníčka, žije v Prahe.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s