Básne: Irena Šťastná

Velký Rozsutec

Vápenec tu po mnoho let provokoval
drolil horu na malicherný prach.
Trasu šla i tvá matka. Šlapala sama.
Usmířená že manželství po dvaceti letech
je slaměnka. My si vzápětí lehli na sebe.
Pod pěšinu. A kleč dojímala jehličnatou clonou
dělící nás od turistických podkolenek pohorek a
skřípání. Bylo to přívětivé. Bílé vápencové bílé.

Štvanice

Bude-li to žádoucí
začnu tě mít ráda.
Ale prý je to nemožné:
když opečeš rybu
taky se jí zakalí oko.
Něco ti řeknu:
naše svatební cesta
byla obyčejně hezká
jako chleba nebo
otevření okna k jihu.
Nastal však květen
a ty jsi zde
vodnatá a nezvyklá
zvláště kolem očních důlků
proto není lehké
nazývat je očima
když dloubání
máme zapovězeno.
Stojíme v předklonu
u mufloního stáda.
Nahnáni v rohu obory
funění rohy srsti
vlasy ruce a zase vlasy.
Všechna ta zvířata
mají tak jednoznačný pohled.
Přitom my zasluhujeme
mít se na pozoru
neboť linii nosu
máš dnes obzvláště nevídanou.
Vzápětí zaduje vítr
z protilehlého konce pastviny.
Zvířata kolem i v nás
pojednou zneklidní přešlápnou
a k něčemu dojde.
Chci tě udolat
proto se kloním hlouběji
a u téže obory zkoumám
všechny výčnělky
vzájemných promluv.
Budeš zpoplatněna
toho se bojím nejvíce.
Zanedlouho zcela jistě
zanedbám poslední šanci
vyndat ti z kostrče skleněnku
a poznat důvody odklonu
z průzračného směru.
Proto vyslovuji
prostinké instrukce:
odběhni pro baterku
setkáme se za chvíli
na mostě přes levý přítok.
Půjdeme proti sobě tvářemi
očekávaje tvrdý náraz lícních kostí
k němuž musí dojít
až pak konečně prosvětlíme lymfy
béžovou zlatavou a neviditelnou
což však půjde hladce
ruku v ruce
nás obou
zpodivnělých žen.

***

Včelař v kukle
zadkem o auto
přečkává rozhrnutý čas.
Než si uvnitř samy uklidí
ochmýřenými zadky
prosmýčí rohy.
Dělnice.
Pak zvolna sejme kuklu.
Aby prohlédl
těsní-li všechna oka.

Brno

Dva dochvilné pohyblivé ocasy tryskáčů
kreslí chvilkový kříž
tu zvony od svatého Tomáše
kde zrovna visí Rotreklovo parte
ozvučí oblohu spolu se špačky
zatímco město pod kopcem
se páří samo se sebou
na podestýlce dopoledního kolejiště
sláma je zvlhlá a bodavá
leží tu vzdechy
všech projíždějících drezín
a shromažďují důkazy
že má smysl nečekat na zavolání
křičet sám rozvibrovat se
do krku vecpat ptačí hrdélko
trylkovat bez ustání
konkurovat nádražnímu hluku
nenechat se udolat uzobat
nesbírat přízemní trávu
s olejnatými skvrnami
přežvýkanou tolika kopytníky.
Jít tudy napříč navzdory
trasou kolmicí.
Proti nim.

+++

Golden Gate Bridge – monstrum s útlocitnými rysy – kdo se chystá skočit dolů – použije nejprve telefon nastrčený na obou koncích – porozpráví jestli toho přeci jen nenechat – klade věty na sluchátko – dostávaje dávky konejšivých slov – protože tady je všechno dobře vymyšlený – protože rok po zprovoznění mostu dostal hlavní konstruktér nečekaně prudce infarkt – zato jeho ocelové dítě se stále pohybuje v souladu s otřesy – což je fajn – hlavně aby na teroristy nepůsobil jako magnet.

***

Vláčný průvod
promáčknutým srpnem
prašným a přesluněným
zastoupil cestu
autům jedoucím z koupání
přelil se od hřbitova k vesnici.

Daleko vpředu
dvě pozůstalé děti
útlé a nehezké
nastavovaly ruce.
Dav je zalehával
desítkami objímání.

Rekreanti ve zpocených vozech
se vykláněli z oken
a hned zalézali zpátky
mezi čluny a plovací kola
odhodláni vyčkat
do posledního stisku.

Zahrada

Kostelní báň v lešení
v budoucí mědi
ani trajektorie
světlometu
tu nedosáhnou
zahrada na výspě
zahrada na pahrbku
klidná a rozložitá
do všech tmavých rohů
okolem dřevěného plotu
laťek obschlých
že více nejde
součet vosích hnízd
stébel malvic bezů
zahrada položená
přes opěradlo večera
ležerními pohyby
větvěmi s černavými konci
mezi nimiž
mapy bzukotu
hmyzích letů
tu žena za chůze
houpe si v podpaží přítmí
kráčí pospolu
obtištěny v dvojí vůni
napřímené kráse
svojí své její
zanedlouho
kružítkové hroty
budou velet
vláčet vojína blátem
přijde-li i dnes.

–  –  –

Publikované básne pochádzajú z rukopisu 5. zbierky Sen o třetí plíci.

–  –  –

Irena Šťastná, foto: Ivan Motýl

Irena Šťastná je poetka a prozaička, narodila sa ako Irena Václavíková 25. októbra 1978 v Opave. Žije v Dobroslavicích na Opavsku. Absolvovala FF Ostravskej univerzity (magisterské štúdium češtiny s literárnovedným zameraním) a FPF Sliezskej univerzity (bakalárske štúdium knihovníctva a informačných štúdií). Poéziu a poviedky publikovala časopisecky (Host, Protimluv, Psí víno, Tvar, UNI, Literární fórum, Pandora, Viselec, Weles, Zvuk, Poetry Cornwall a i.), v antológiách a almanachoch (V srdci černého pavouka, 2000; Cestou, 2004; Antologie české poezie 1986–2006, 2007; Ty, která píšeš − antologie současné české ženské povídky, česky 2008, portugalsky 2011, Sto nejlepších českých básní 2012, Nad střechami světlo – Über den Dächern das Licht). V roku 2006 vydala v brnenskom nakladateľstve Host zbierku básní Zámlky. Druhá zbierka s názvom Všechny tvoje smrti vyšla v roku 2010 v pražskom Literárním salonu Terezy Riedlbauchovej. Tretiu knihu básní s názvom Živorodky vydalo nakladateľstvo Perplex v roku 2013. Pre rok 2012 bola spolu s ďalšími štyrmi českými autormi nominovaná na Drážďanskú cenu lyriky.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s